RSS kanály

 
 
 
Kozáci a Francouzi v Dubanech PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pátek, 01. prosinec 2006

Na začátku prosince si vždy připomínáme Bitvu u Slavkova r. 1805, ale jak se tato bitva odrážela u nás na Hané?

Starobylá obec Dubany nepřitahuje možná tolik návštěvníků jako Prostějov, přesto má co nabídnout. V souvislosti s Bitvou u Slavkova se nám právě v Dubanech dochovaly nejen zprávy o přesunech vojsk, ale dokonce i série 4 obrazů, které (údajně) maloval tehdejší duchovní správce farnosti P. Jan Němec.


Narodil se v Jevíčku v roce 1748. Na kněze byl vysvěcen r. 1771. Farářem dubanským byl investován 4. října 1785. V letech 1804 – 1826 byl děkanem kralického děkanátu a čestným konzistorním radou. Před tím působil jako viceděkan. V letech 1805-1807 budoval dnešní kostel, jehož byl štědrým dobrodincem. Ale už roku 1826 musel být kostel opraven a přestavěna klenba. Zemřel 2.července 1826. Farářem byl 41 let, stejně jako jeho předchůdce P. Hutter.


Právě do doby budování nového kostela, jsou zasazeny zprávy o událostech Bitvy tří císařů, které velkou měrou poznamenaly život nejen celé Moravy, ale konkrétně i Duban. Starý dubanský kostel musel být podle stavebního stylu postavený přinejmenším před 600 lety, proto bylo už velmi potřebné postavit pro rostoucí počet farníků kostel nový. Po zrušení kláštera sv. Kláry v Olomouci převzal od roku 1782 patronát Jeho vznešenost císař Josef II. Po obdržení stavebního povolení bylo 25. dubna 1805 započato se stavbou. Starý kostel byl s výjimkou věže stržen. Materiál pro novostavbu pocházel z tak zvané čelechovické kaple, která se nacházela dvě hodiny cesty od Duban a byla určena státními úřady na zbourání, i když to byla krásná kaple. Nacházela se tam, kde je dnes "Colonie Rittberg". Hlavní brána dnešního kostela s velkým uměleckým zámkem a kostelní lavice pocházejí ještě z oné kaple. Stavba rychle pokračovala do prosince téhož roku.
Nechme však promluvit farní kroniku:


V roce 1805 (bitva u Slavkova), když byl v Dubanech stavěn nový kostel, Rusové, ale především kozáci, při svém tažení na pomoc 22. listopadu zpustošili krajinu okolo Olomouce tak těžce, že by to ani nepřítel nedokázal.

 


 


Na faře uloupili nejen všechny zásoby obilí a veškerý dobytek, jakož i veškeré potraviny, poškodili i privátní věci a rozbili kamna i okna, takže nebylo ani co jíst a ani kde spát.

 


 


Kdo se chtěl vyhnout jejich zuřivosti, musel uprchnout, nechtěl-li být ztýrán. A poněvadž se tu zdrželi pět dní a jejich hlídky stály blízko vesnice, měli dost času hledat a najít věci uschované. Na farním našli zasypaný a zazděný sklep a všech osm sudů mešního vína nechali vytéct. Ukradli zde i uschované věci a pak si začali vybíjet zlost proti kostelu, kam se vlámali, rozbili tam rozličné předměty a vzali s sebou veškerá kostelní roucha. Nejen dubanský farář, nýbrž i mnozí faráři bydlící podél "císařské cesty" museli od nich vytrpět tím, že buďto byli z klerik vyvlečení nebo byli zmláceni.

 


 


Pak přišli 4. prosince Francouzi a s lesknoucími se šavlemi v ruce sebrali ještě i to, co zde po Rusech zůstalo.

 


 


Přesto se P. Janu Němcovi podařilo kostel nejen do r. 1807 dokončit, ale zařídit i jeho vnitřní výzdobu a zřízení. I díky jeho štědrosti dnes mohou křesťané v Dubanech nacházet Boží pokoj a požehnání, které jim svět dát nemůže.


Hodně se v těchto dnech píše o utrpení vojáků uprostřed Slavkovské bitvy. Aniž bych jim chtěl cokoliv upírat, uvědomuji si, že vždy nejvíce válkami trpěli obyčejní lidé, tak jak tomu bylo i v obci Dubany r. 1805


podle pamětní knihy farnosti Dubany zpracoval P. Jan Mach

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.