RSS kanály

 
 
 
Pašije očima lékaře III. PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pátek, 30. březen 2007

Jaká byla Kristova cesta na Kalvárií a proč byli evangelisté v popisu ukřižování tak skoupí na slovo? Budeme objevovat v třetím pokračování.

Cesta na Kalvárii 

Když se římští vojáci v pretoriu Ježíšovi dost naposmívali, svlékli mu nachový plášť a oblékli ho opět do jeho vlastního šatu, aby ho ukřižovali (Mt 27,31). I tu jde o výjimku z běžné praxe při ukřižováni. Odsouzenci obvykle bývali vedeni na místo popravy nazí a cestou byli bičováni. Ježíš však měl při křížové cestě oděv na sobě. Oblékání mu však nutně muselo způsobit další bolesti, neboť se vší pravděpodobností bylo nutno při převlékání sejmout s hlavy trnovou korunu a pak mu ji znovu nasadit. To se opakovalo při svlékání i před ukřižováním. Ježíšova cesta na Kalvárii je jedním z nejtěžších exegetických oříšků ukřižování Páně. Jde nejen o otázku podoby kříže, způsob přibití na kříž, ale i o jeho předchozí nesení. Evangelia nepomáhají ani v nejmenším objasnit tuto otázku. Jsme tedy odkázáni na pouhé dohady a názory odborníků.


Cestu z místa soudu na kalvárské popraviště líčí evangelista Jan jen prostými a stručnými slovy: „ Vojáci tedy převzali Ježíše, a sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota" (Jan 19,17). Vzdálenost mezi oběma místy nejkratší cestou nebyla delší než několik set metrů (asi 700 m). Možná, že Krista nevedli přímo, takže vzdálenost mohla být i delší než kilometr. Po římském zvyku popravní průvod se schválně vlekl hlavními ulicemi, aby byla dána lidu tím mocnější výstraha a tak vešla v největší známost. Ježíš byl již zcela vysílen předešlým utrpením. Není vyloučeno, že trpěl i vnitřním krvácením, způsobeným bičováním a vysokou horečkou. Nadto si sám nesl křiž Přitom bvl vydán nejhorším potupám, nadávkám a posměchu luzy a to zcela beztrestně. Ta pak po orientálním divokém zvyku jistě po ubohé oběti plivala, zlořečila, posmívala se a házela po ní kamením.


V poslední době převládl názor vědců, že Ježíš nenesl křiž celý (zfalcovaný), nýbrž pouze jeho příčné břevno, takzvané „patibulum", neboli vertikální trám v délce asi 3 metrů byl trvale umístěn na popravišti. I tak však příčné břevno bylo dlouhé asi 1,65 metru a jeho váha se odhaduje na 40-60 kilogramů. Na délku křížové cesty bylo to dost těžké břímě i pro zdravého a silného člověka.


Nesení bylo usnadněno tím, že příčný trám byl přivazován na ramena odsouzeného. Když bylo více odsouzenců, bývali z bezpečnostních důvodů přivazováni k sobe jednak za příčné trámy, jednak za nohu. Odborníci se domnívají, že tomu tak bylo i v Ježíšové pnpadě. Oba zločinci, s nimiž byl svázán, byli během cesty na popraviště bičováni. Prudké bolesti, vyvolané bičováním na prsou, zapříčinily, že zločinci sebou trhali, a že provazy, jimiž byli navzájem svázáni, přenášely trhavé pohyby i na Ježíše, který už byl na konci svých sil. Trám se tím posunul šikmo na jeho pravé rameno. Přesun tak velkého břemene vážně ohrozil Ježíšovu stejně již vratkou tělesnou rovnováhu a způsobil, že padl na zem a trám na něho.


Opět jsou to otisky na Turinském plátně, které dovolují zrekonstruovat tyto podrobnosti křížové cesty v celé jejich hrůzné realitě. Skutečnost, že pravé Kristovo rameno je na plátně nižší než levé, nemusí nutně být důsledkem nesení kříže. Každý člověk, který je pravák, má pravé rameno poněkud nižší v důsledku mohutněji vyvinutého svalstva. Rány, které na Kristově pravém rameni zanechalo bičováni, právě na tomto místě jasně dokazují svou intenzitou, kam doléhal tlak způsobený nesením příčného břevna. Jelikož se tyto stopy uchylují od osy těla o 25 stupňů, je zřejmé, že břevno přepadávalo Ježíšovi přes pravé rameno. Tento jev mohlo způsobit již uvedené škubání provazu, jímž byl přivázán k jednomu ze zločinců. Pravé koleno poznamenané velkou krvavou ranou jen dokresluje, jak těžké musely byt pády pod křižem. Rána je i důkazem, že Ježíš byl po kamenité dlažbě kus cesty vlečen. Není vyloučeno, že dopadl plnou vahou svého těla na tvář. Některá zranění na Ježíšově tváři mohou pocházet z křížové cesty.


Za těchto okolností si zřejmě římský setník, který průvodu velel, uvědomil, že nebude moci splnit rozkaz, aby byl Ježíš ukřižován živý, když by během cesty zemřel. Spíše z tohoto důvodu než z nějakého soucitu se rozhodl pro nouzové řešeni, jak to stručně zaznamenává evangelista Marek: „Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a se l kolem, přinutili, aby mu vzal kříž" (Mk 15, 21). Evangelista Lukáš říká výslovně, že na Šimona „vložili kříž, aby jej nesl za Ježíšem" (Lk 23, 26). Simon patrně donesl kříž až na Golgotu. Jen díky jeho pomoci bylo možno vykonat na Ježíšovi ukřižování, nejstrašnější ze všech trestů. Křížová cesta byla vskutku jednou z nejkrušnějších posledních cest, jimiž se Spasitel ubíral jeruzalémskými ulicemi.

 

Zdrženlivost evangelistů 

Když evangelisté hovoří o Ježíšově ukřižování, jsou vskutku velmi skoupí na slovo o situacích, kde bychom je velmi rádi od nich očekávali. Spokojují se však pouze stručným konstatováním skutečnosti. Markovo evangelium vše shrnuje v několika stručných větách: „Přibili ho na kříž, rozdělili si jeho šaty; losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo kolem poledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: "Židovský král". Zároveň s ním ukřižovali i dva zločince, jednoho po pravé straně, druhého po levé" (Mk 15, 24-27).


Dnes si již vůbec nedovedeme představit smrt ukřižováním v její plné hrůze. Z úcty ke Kristu bylo ve čtvrtém století upuštěno od poprav křižováním (po vydání ediktu milánského Konstantinem Velikým), takže způsob nejhroznější antické smrti upadl v zapomenutí. Sami křesťané se v prvních stoletích zmiňovali o skonu Spasitelově co nejšetrněji a nejraději jej vyjadřovali v symbolech. Hrozná smrt na kříži byla také důvodem, proč starokřesťanští umělci nikdy nezobrazili Krista na kříži. Ani ze starověku však nemáme o způsobu ukřižování podrobných zpráv. Je proto nutno spokojit se s nemnohými, porůznu roztroušenými zmínkami v dílech římských a řeckých autorů. I ti se jím však zabývali jen mimochodem. Jejich současníkům se ovšem toto příšerné divadlo naskýtalo dost často, takže jim je nebylo třeba popisovat.


Samotný římský zákoník pokládá ukřižováni za nejtěžší trest. Kdo byl odsouzen k popravě křížem, ztrácel osobní svobodu a sestupoval na nízkou úroveň otroků. Kříž byl všeobecně nazýván „nešťastným stromem". Byl posledním nejstrašnějším trestem otroků, jehož hrůzou byli udržováni na uzdě. Poprava křížem stíhala i zajaté vzbouřence, bojovníky za svobodu a spasitele všeho druhu. Byla nejpříšernější smrtí, jakou si člověk za všech věků dovedl vymyslit proti druhému člověku. Ubožáci na něm neumírali najednou, ale ztráceli život takřka po kapce, poznenáhlu. Křižování bylo převzato od Punů a shodovalo se dobře s jejich vrozenou krutosti. Ušlechtilí Římané se hrozili takových poprav. Sám Cicero si přál, aby jméno kříže nebylo mezi Římany ani vyslovováno, protože je to „nejkrutější a nejohavnější smrt". Křesťanský autor Laktancius z konce 3. století byl přesvědčen, že i pro zločince je to trest příliš krutý. V Palestině byl trest smrti ukřižováním vykonáván už v 6. století před Kristem. Obětmi bývali židovští političtí odpůrci cizích nadvlád. Dal-li v roce 71. př. Kristem Markus Liciníus Krassus ukřižovat na Latinské cestě mezi Římem a Kapuou šest tisíc vzbouřených otroků, bylo stejných metod užíváno Římany i v Palestině. V roce 4. př. Kristem dal Quinktilius Varus ukřižovat kolem Jeruzaléma dva tisíce židovských povstalců.


Uvedené skutečnosti dostatečně vysvětlují zdrženlivost evangelistů při líčení Kristova křižování. Ani křesťanští umělci si dlouho vůbec netroufali zobrazovat ukřižovaného Krista. Dávali raději přednost obrazu Dobrého pastýře a jiným evangelním výjevům; a když přece jen zobrazili symbol kříže, kombinovali jej se symbolem kotvy nebo písmene tau (T) vždy však bez Kristova těla. Zajímavé je, že nejstarší veřejné zobrazení Ukřižovaného v Římě pochází až z 5. století, tedy z doby, kdy trest ukřižování už byl odstraněn, a křesťané převládali v římské říši. Právě strašlivou smrt ukřižování stanovila Boží Prozřetelnost pro Ježíše Krista, protože tak dobře vyjadřovala podstatu našeho vykoupeni, záchrany člověka, nezměrnou lásku Božího Syna k lidstvu. Člověk svým pádem na sebe svolal Boží kletbu. Mělo-li nám být odpuštěno, žádala spravedlnost, aby nevinná oběť přejala na sebe nejvyšší potupné ponížení. Mojžíšův zákon prohlašoval, že „pověšenec na kůlu je zlořečený Bohem" (Dt 21, 23). Apoštol Pavel však píše, že „Kristus nás vykoupil z té kletby tím, že ono prokletí vzal ne, sebe za nás " (Gal 3, 13). Vzal na sebe veškeré prokletí, které Zákon uvaloval na ty, kdo ho přestupovali. Dal se z lásky k nám za naše hříchy popravit na kříži, který byl považován za znamení Božího prokletí, když všechny naše viny vzal na sebe.


Otisky na Turínském plátně jsou zajímavé především proto, že vyjevují podrobnosti ukřižování jež nebyly nikde zapsány. S pomocí znalostí dnešního moderního lékařství z nich bylo možno vyčíst a objasnit i strašlivé utrpení, které Kristus prožíval v posledních hodinách svého pozemského života, a to lépe a přesněji, než by to mohl zachytit popis třeba i očitého svědka. Turinské plátno se tak stává nejen přesným, ale i obsáhlým komentářem k často skoupým slovům evangelistů. Tvrdá skutečnost, vyčtená z otisků, nám přibližuje Kristovo utrpení a smrt celé jejich hrůze, často až do nejmenších podrobností. Proto někde bývají výsledky odborného zkoumání nazývány i „evangeliem podle plátna" nebo prostě „pátým evangeliem". Stejně tak, jako je nutno získání celkového obrazu umučení a smrti Páně porovnat texty všech čtyř evangelistů, tak i zjištění, vyčtená z Turinského plátna sama o sobě už dostatečně výmluvná, vyniknou daleko víc, když je srovnáme s texty evangelií. I když jde o doklady zcela rozdílného rázu, přece se suchá fakta na plátně shodují se skutečnostmi vypsanými v evangeliích, a tak nepřímo potvrzují jejich historickou spolehlivost. Tu potvrdily v posledních desetiletích - pokud jde o utrpení Kristovo - i různé archeologické nálezy. Není tedy neužitečné sledovat Ježíšovo utrpení a smrt podle učení evangelistů a současně je konfrontovat se zjištěními získanými z Turinského plátna.

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.