RSS kanály

 
 
 
Pašije očima lékaře IV. PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Sobota, 03. březen 2007

Kolik hřebů bylo použito při ukřižování a jaká byla vlastní přičina smrti Ježíše Krista z lékařského hlediska?

Tři nebo čtyři hřeby 

Evangelisté výslovně uvádějí, že Kristus nebyl na kříž přivázán provazy, nýbrž přibit. Apoštol Jan připomíná prohlášeni nevěřícího Tomáše, který jasně říká: „Neuvidím-li v jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím-li svou ruku do jeho boku, neuvěřím" (Jan 20,25). Stalo se tak asi proto, že probití rukou a nohou hřeby byl nejrychlejší a zcela odborný způsob popravy, která byla úředně provedena k tomu určenými vojáky pod vedením setníka. Kristova muka se tím přirozeně zvětšila, ale smrt nastala dříve, což byl zvlášť důležité, neboť byl předvečer soboty. Následující sobotu byl totiž hlavní židovský svátek, a těla odsouzenců nesměla zůstat na kříži, jak to výslovně připomíná evangelista Jan (19,31).


Křižování rozpažených rukou se dělo na příčném břevnu kříže na zemi, přibití nohou se provedlo až po vyzdvižení ukřižovaného na kůl, který byl trvale umístěn na popravišti. Zřetelné krevní sraženiny na Turinském pohřebním plátně ukazujt čtyři rány po hřebech, jimiž byl Kristus přibit na kříž. Zvlášť zajímavá je sraženina na pravé ruce, která překrývá levici. Zatímco na hlavě jsou jasně patrný potůčky sražené krve stékající dolů, vytékala krev z rány na ruce zdánlivě opačným směrem, to jest od dlaně k lokti, protože v době krvácení byla paže zdvižena. Podařilo se zjistit, že zaujala vzhledem k ose těla úhel 115 stupňů. Převedeno do matematických výpočtů to znamená, že každá ruka nesla váhu celého těla; na obou rukou spočívala tedy jeho dvojnásobná váha.


Na pohřebním plátně zvlášť upoutává zranění na pravé ruce, neboť neprotíná dlaň, nýbrž zápěstí. Je to zcela logické, uvážíme-li, že každá paže musela nést váhu 80-100 kilogramů. Kdyby byl hřeb probodl pouze dlaň, ta by se byla protrhla už vahou 40 kilogramů a odsouzený by spadl s kříže. Pronikl-li však hřeb zápěstím, toto nebezpečí nehrozilo. Experimentálně bylo dokázáno, že je možno jedinou ranou kladiva prorazit hřebem zápěstí, aniž by se tím porušila jediná kůstka. Je-li hřeb vsazen na správné místo, pronikne anatomickou skulinou mezí zápěstními kůstkami. Přesně tak vypadá na plátně otisk rány na ruce, což dokazuje, že Krista křižovali zkušení odborníci. (K tomu je nutno dodat, že rány v dlaních u stigmatizováných osob jsou mystickými ranami, jež jsou takto umístěny jen živou představou tradičních Kristových ran.)


Pozoruhodné též je, že na otiscích obou rukou jsou patrný jen čtyři prsty. Chybí otisk palce, který jakoby byl ohnut dovnitř dlaně. I tento detail se podařilo objasnit. V místě, kde hřeb prorazil zápěstí, probíhá citlivý motorický nerv, který pohybuje palcem. Jeho narušení způsobí ochrnutí palce, který se pak charakteristicky stočí dovnitř dlaně. Poněvadž tento nerv je velmi citlivý, každé jeho poranění působí hroznou neutuchávající bolest. Při proražení obou Kristových rukou hřeby byl narušen v obou horních končetinách.


Když byl ukřižovaný přibit za ruce k příčnému břevnu kříže, bylo jeho tělo vyzdviženo a upevněno na kůlu pevně umístěném v zemi. Přibití nohou proto nebylo už zásadně nutné, byla takřka vedlejším opatřením, neboť celou váhu těla nesly ruce. Bylo však prováděno především proto, aby se nohy neklátily, a snad i proto, aby se utrpení prodloužilo a zvýšilo. Žádný člověk, ani ten, kdo je ke kříži přivázán jen provazy, totiž nesnese viset s rozpjatými pažemi déle než 10 až 15 minut, poněvadž nehybná pozice způsobí násilné stlačení hrudníku. V důsledku toho pak nastanou nepřekonatelné dýchací potíže a porucha krevního oběhu. Postižený záhy upadne do bezvědomí a umírá.


Utrpení odsouzeného se však dalo prodloužit. Na křiž se připevnil do rozkroku ukřižovaného kolmý kolík, aby se tělo na něm nadlehčilo, a tím se usnadnilo dýchání. Jindy byl ze stejného důvodu přibit na křiž ve výši chodidel kus prkna (podnožník). Při Kristově ukřižování však nebylo použito ani prvního ani druhého prodlužujícího prostředku. Celé tělo pnělo na kříži bez jakékoliv podpory. Obě nohy byly uprostřed chodidla v druhé metatarsální prostoře proklány jediným hřebem, přičemž levá noha byla přibita přes pravou. Na pohřebním plátně je patrno, že i po smrti zůstala levá noha v koleně prohnutá, zatímco pravá je takřka rovná. I to dokazuje práci odborníků.


V závěru je možno dokázat, že zatím co krajně rozpažené ruce byly přibity samozřejmě dvěma hřeby, byly obě nohy probity pouze jedním. Při Kristově ukřižování bylo použito pouze tří hřebů, které odborníkům popravčí čety zaručovaly dostatečně způsob popravy, aby byla provedena co nejrychleji a nejúčelněji.

Vlastní příčina smrti 

Ježíšova smrt nenastala ihned, poněvadž jeho tělo nebylo přibito v na křiž tak, aby se nemohlo pohybovat. Krev, proudící z rány na levém zápěstí stékala paprskovitě od rány po paži v několika praméncích. Otisky sražené krve na Turinském plátně dokazují, že úhel rozpětí rukou se měnil. Znamená to, že se, ruce a s nimi celé tělo i nohy - pohybovaly, neboť podobné krvavé stopy jsou patrny i na ranách na nohou. Tyto pohyby jsou dalším důkazem agónie ukřižovaného Krista. Když mu stlačený hrudník bránil v dýchání a začal se dusit, snažil si ulehčit tím, že opřel váhu o hřebem proražené nohy. To způsobilo jeho nadzvednuti a zvětšení úhlu rozpětí paží, čímž se mu vytvořila možnost nadechnout se. V této pozici však tělo nemohlo setrvat dlouho. Brzo pokleslo únavou a opět zůstalo celou svou vahou zavěšeno na svalstvu rukou. Při každém pohybu se znovu obnovovalo krvácení a s ním i strašlivé bolesti zraněných údů, což vše doplňovalo šílenou bolest pocházející z porušeného nervu v obou zápěstích. Trest ukřižováním je pekelný vynález antické justice, nejtrýznivější muka, jež může člověk zakusit od lidské zloby. Odborníci se dosud neshodli na vlastní příčině Ježíšovy smrti na kříži. Schází jim totiž v tomto ohledu jakákoliv klinická zkušenost. Jediným dokladem je Turinské plátno, které však nedává jednoznačnou odpověď. Jisté je, že to nebyl hlad. Závažnější však byla strašná žízeň, způsobená horečkou, poledním slunečním žárem a ztrátou krve. Křižovaní trpívali nesmírnou žízní, neboť krutými stahy všeho svalstva vybavovalo se nadměrnou prací přespříliš tepelné energie. Značně vysoká horečka se projevovala nakonec v nadměrném potu. Tato tekutina se odnímala krvi v lymfe, proto tělo naléhavě vyžadovalo přítok nové vláhy. Ukřižovaní nesmírně žíznili a žízeň je mnohem krutější a neodbytnější než pocit hladu.


Pocit žízně u Spasitele byl tak krutý a nervově vyčerpávající, že okoralý jazyk se prodral rozpukanými rty a umírající ze sebe ztěží vyrazil zoufalý sten: „Žízním!" Strážní vojáci pod křížem vypukli ve smích. Jeden z nich vstal, vzal stonek yzopu, nasadil na něj houbu namočenou v octě a podal mu ji k vyprahlým ústům, zatímco druzí mu zabraňovali v tomto počínání. Tento skutek však nebyl žádným milosrdenstvím. Naopak znamenal nejkrutější trýzeň člověka dokonávajícího v mukách kříže. Nebyl to nápoj, ale žíravina odporné chuti s přimíšením žluči. Když Ježíš přijal ocet, řekl: „Je dokonáno!1' Pak složil hlavu a skonal (Jan 19,28-30). Hlava se sklonila svou tíží vpřed a brada dolehla k hrudníku, čímž ústa sama sebou se dovřela a tak zůstala. Tak dokonal Spasitel lidstva. Vyvrcholilo nejohromnější mystérium lidských dějin, mystérium golgotské, ve svém univerzálním významu dokonce i kosmické důležitosti. Kristus zemřel po tříhodinové agónii. Podle některých odborníků vlastní příčinou smrti spíše než žízeň nebo ztráta krve, bylo udušení způsobené křečí dýchacích svalů, jak dokazují otisky nápadně rozšířené hrudi na pohřebním plátně. Někteří se zase domnívají, že došlo k srdečnímu kolapsu, protože se krev soustředila v dolních končetinách. V důsledku toho nebylo srdce schopno udržet dostatečný krevní tlak. Jiní znalci soudí, že srdce přímo puklo. Otisky Ukřižovaného na Turinském plátně ukazují, že prodělal bezprostředně před skonem největší tělesná a duševní muka. Nikde však nevidět rysy strhané utrpením a bolestí nebo obličej znetvořený nenávistí či opovržením. Naopak, jeho tvář vyzařuje vznešenost, která podmaňuje svou oduševnělostí, přemáhá ušlechtilostí svých tahů a rysů. Tomuto obličeji je zajisté vtisknut hluboký bol, ale když byl smrtelný zápas vítězně dobojován, nyní z něho vyzařuje jen odpuštění a nesmírná láska. Tvář činí dojem člověka usebraného, pohříženého v sebe, což zvyšuje semknutí rtů. Nekřičel bolestí, nezmítal sebou, neproklínal katany ani lidstvo. Přemírou těchto muk zůstala lidská důstojnost Ukřižovaného nezlomena. Zachoval a dochoval i v nejděsivější smrti vědomí své svrchovanosti, svého majestátu. Bohočlověk popravený křížem s tváří vítěze! Nadpřirozená síla a moc v něm ztajená způsobila, že ani na konci nejkrutějších muk a trýzní „neotevřel svých úst" (Iz 53,7).


Kristova smrt byla něco tak zcela mimořádného a neobvyklého, že i popravčímu setníkovi, muži jistě zvyklému podobným děsivým popravám, vojákovi na slovo skoupému, Římanu -dokonce vůči křižovanému rebelovi - to vynutilo slovo nejvyššího obdivu: „Skutečně tento člověk byl Boží Syn!" (Mk 15,39).


Jakoby zčista jasná udeřil blesk anebo chmury zatmění se naráz protrhly při Spasitelově skonu, tak zapůsobila setníkova slova. Vlastní národ vydal tohoto ukřižovaného na dřevo kříže jako podvodníka a zrádce svých mesiánských snů. Náhodný úřední orgán, který z vojenské povinnosti velel vykonat krutý ortel smrti, dospívá tím, co vidí a prožívá, ke zcela opačnému úsudku a přesvědčení. Je tím vším nanejvýš překvapen, přiveden z míry, ba zdrcen. V nelíčeném obdivu se skláni před židovským zločincem, kterého dal přibit na křiž. Chování popraveného vynucuje si u něho jako úřední osoby přesvědčení o plné nevině tohoto neprávem ukřižovaného. Vyslovil je sice pozdě, ale přesto přišlo v pravý čas.


Tragédie golgotská nachází tímto úsudkem uvolnění svého napětí, své usmíření a očištění. Vlastní národ utratil Ukřižovaného. Pohanský setník, nepřítel národa, však mu vzdal za to nejvyšší poctu. Proto slovo setníka, jenž byl náhodou vykonavatelem rozsudku smrti na Kalvárii, zůstává stále mužným a pravdivým, krásným i silným, a věčně živým! „Skutečně to byl Boží Syn!" (Mt 27,54).

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.