RSS kanály

 
 
 
N e p o k r a d e š ! PDF Tisk E-mail
Napsal Volfovi   
Úterý, 12. červen 2007
Svědectví našich předků

Ve farní kronice chrámu sv.Jana Křtitele v Určicích u Prostějova zjišťujeme, že ani zde toto přikázání nebylo často dodržováno, posuďte sami:

1784: Zloději vypáčili mříže u okna sakristie, tudy vnikli do kostela a ukradli všechno co bylo od zlata a stříbra.Z poutního obrazu P.Marie Určické sebrali všechny darované šperky, stříbrné tolary i vzácný dukát a těžké svícny. Tenkrát kostel přišel o všechno, co zde bylo cennějšího a zloději nebyli vypátráni.

1916: Pro válečné účely byly zabaveny všechny tři velké zvony, zůstal jen umíráček 1917: Po roce byl sebrán i umíráček a píšťaly od varhan

1920: Krumpáčem se vlomili do sakristie tři zloději potom i do kostela a zde ukradli monstranci, ciborium a tři kalichy – hostie vysypali za vesnicí do příkopu. Tito zloději byli četnictvem vypátrání, ale to už překupník stačil všechny věci z drahých kovů roztavit.

1921: Zloději rozbili světlík nad dveřmi do farní chodby, služku zamkli v kuchyni a snažili se dostat do kanceláře, ale křik vzbudil hospodyni a pomocnici a za jejich křiku se zloději dali na útěk – nic neukradli ale zůstaly po nich rozbité dveře a zámky. Štěstí pro ženy, že to byli „jenom“ zloději a ne vrazi, jak před nedávnem na faře v Dubu na Moravě.

1935: Hned 2.ledna se zloděj vloupal do kostela, když vypáčil boční dveře železným sochorem. Vylomil dvířka svatostánku a sebral odtud monstranci a ciborium, v sakristii potom kalichy a svícny. Stříbrnou patenu odnesl do Prostějova, zbylý lup si schoval pod můstek. Zde ho našel pan Kindr z Bedihoště a na upozornění četnictva byl zločinec zatčen, když si chtěl lup odnést. Zlodějem byl údajně již šedesátkrát trestaný Soldán, po této krádeži byl odsouzen na sedm let vězení.

1943: Čtyři zvony, pořízené v roce 1924 byly za velikého smutku farníků sundány z věže a zabaveny pro válečné účely. V roce 1991 jsme na základě informací v tisku sepsali žádost o jejich náhradu a poslali na mezinárodní organizaci zabývající se náhradami škod z období druhé světové války. Do dnešního dne nám nikdo neodpověděl – škoda času a peněz na úřední ověřování všech podpisů, poštovné a překlady do angličtiny.

1948: Na MNV Určice za účasti našeho pana faráře Msgre.Karase proběhlo jednání a nechutné tahanice o výkupu obročí farní půdy. Poslední zápis, kde se říká „všechna farská půda, tj. 31,6028 ha spadá do záboru“ odmítl podepsat s tím, že tento zábor může platit až po podepsáním nadřízených církevní orgánů. Protokol sice podepsán nebyl, ale zábor byl proveden došlo a do dnešního dne tj. již padesátdevět roků k navrácení půdy nedošlo – také způsob krádeže.

1950: Na základě nařízení byly všechny vklady, fondy a hotovosti odeslány do Prahy, samozřejmě bez jakékoli náhrady. Byly to tyto položky: 464 855 Kč nadace a fondy 112 386 Kč peníze ze sbírek na malbu kostela 288 744 Kč dary na stavbu kaple na zamýšleném novém hřbitově

1951-1978: hospodářské budovy i dvůr byly postupně zabrány JZD a STS k ustájení dobytka, skladování obilí a garážování traktorů a strojů. Na faře byly zřízeny kanceláře Budoucnosti-Jednoty, kancelář pro brigadýra a hospodářku STS, archiv prostějovského podniku a nakonec i poradna pro matky a děti /naše maminka vzpomínala jak v r.1963 jela do poradny, zafoukal silný vítr a vyšívanou dečku z kočárku lovila v potůčku močůvky takový tam byl pořádek/. Všichni uživatelé sice faru postupně opustili, ale nikdy nic neplatili za znehodnocení a opotřebení, ještě dnes tam najdeme pozůstatky jejich pobývání.

1954: Vydáno nařízení a církevní hřbitov včetně pozemku a příslušného majetku byl předán do vlastnictví MNV. Po několika letech byl hřbitov zrušen a zrušeny byly i hroby a pomníky pohřbených kněží a řádových sester z místního kláštera.

1967-1971: Na doporučení památkářů a proti velkému nesouhlasu farníků byly v kostele prováděny změny interiéru. Některé sochy byly přemístěny na faru, zrušeny dva boční oltáře, zalíčeny nástropní malby a z kostela byl odstraněn víceramenný lustr, který svítíval nad katafalkem před hlavním oltářem dnes tam svítí veliký jednoduchý neon, který by se dobře vyjímal ve veřejné hale. Lustr byl dar rodiny Josefa Mlčocha zv.Kozina. Při návštěvě zástupců arcibiskupství v r.1972 tito konstatovali, že zásah do interiéru našeho kostela byl necitlivý a že byl zbytečně vybílen, proto se odstraněné věci začaly pomalu vracet na své místo, byly i obnoveny nástěnné obrazy na stropě, ale lustr se na faře nenašel, nikdo nevěděl co se s ním stalo, protože i P.Váňa mezitím zemřel. Po dvaceti letech od onoho nešťastného uklízení objevili farníci lustr v sousední vesnici v místním zámečku, kde si ho do úřadovny nainstaloval tehdejší soudruh předseda MNV. Zda na tom měli zájem naši soudruzi - to aby v obci nebyla památka po rodině, když jeden bratr byl jako zlikvidovaný kulak odsouzen na osmnáct roků do vězení za údajné „pobuřování“ a zabaven mu jeho majetek a druhý byl knězem anebo se jednalo o akci jednoho z pracovníků u památkářů, který měl shodné příjmení s oním soudruhem předsedou ?To dnes nikdo nepotvrdí ani nevyvrátí, protože všichni už nejsou mezi námi. My jsme však oslovili současné představitele oné obce se žádostí o vrácení věci darované našemu kostelu. Oni však lustr nevrátí, protože podle bývalého předsedy je to takto: on objevil lustr vyhozený na naší faře, tak ušetřil panu faráři problém s likvidací, nechal ho opravit a vybavil jím úřad MNV. Ještě dodávají, že to byl podnikavý předseda, protože dokázal sehnat nábytek ze zámku v Kroměříži a lustry z borských skláren a tyto věci jim právem patří a nikdo nežádá jejich vrácení. My jsme přesvědčeni o tom, že ideologie předsedů KSČ byla z velké části založena na lži a nenávisti k církvi a ke všemu co ke křesťanství patří. Proto je víc než podivné že by se takových soudruh jen tak procházel po faře v cizí vesnici a už vůbec nevěříme že by chtěl našemu panu faráři pomáhat v nesnázích. Proto lustr považujeme za ukradený a budeme se i nadále snažit o jeho vrácení nad katafalk, jak si to přáli jeho dárci a jak nás k tomu vedou slova naší písně

  1. .Dědictví otců, zachovej nám Pane ! „

1999: Věříme že už je to poslední krádež, která nás potkala při posledních opravách, když jsme museli všechno co šlo vystěhovat, protože se okopávala omítka, omítalo se a malovalo. K bezpečnému uložení obrazů a soch jsme využili všech dostupných možností mimo jiné i bývalé kanceláře ve Vranovicích. A zde se z uzamčených prostor ztratil sv.Cyril. Dnes už nemáme oltářík sv.Metoděje a Cyrila, moravských patronů, ale sv.Metoděj tu stojí sám. Tak i při pročítání kroniky si uvědomujeme, že ono přikázání„NEPOKRADEŠ“ není jenom současnou bolestí, ale trvá dávno a že zlodějům – ať špinavým tuláků, nebo úředníků s odznakem moci v klopě nebylo nic nemožné ani svaté

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.