RSS kanály

 
 
 
Mariánka PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Úterý, 25. září 2007

Jestli by někdo hledal zkušenosti z lehkou drogou, tak to je na špatné adrese. Mariánka je krásné poutní místo a dobrý tip na výlet.

Mezi významná a slavná poutní místa na Slovensku patří bezesporu Mariánka. Rozhodli jsme se jí navštívit, protože je potřeba také trochu protáhnout kostru. Nedaleko Bratislavy nás překvapila menší obec, která se rozkládala na úpatí svahu. Podle moderní výstavby se dalo usuzovat, že mnozí z velkoměsta prchají a snaží se najít kus pěkné přírody, kde by si postavili svůj dům. Cesta nás však vedla dál až k malému údolíčku, kde se rozkládal malebný kostel Narození Panny Marie.


Původ a dějiny jsou z části zastíněny legendami. Historik Paulinského řádu , který zde přebýval zapsal ústně předávanou legendu o poustevníkovi, který v tomto údolí kdysi žil /podle Paulina Ludovíta Kummera , jak ji zaznamenal roku 1030/ a vyřezal sošku Madony ze dřeva. V době nepokojů, kdy zemřel maďarský král Štefan, musel poustevník své místo opustit. Sošku ukryl v jednom dutém stromě. Tam byla podivuhodným způsobem nalezena o několik století později. Nejznámější legenda mluví o tom, že v údolí žil jeden loupežník, kterému se narodily těžce postižené děti – dvojčata. Když otec viděl to neštěstí rozhodl se změnit svůj život a činit pokání. Jednou ve snu se mu ukázala Matka Boží a označila místo, kde měl hledat. Tam byla nalezena soška, pod kterou vytryskl pramen. V tomto prameni měl své děti vykoupat, aby byly uzdraveny. Zařídil se podle zjevení ve snu a po uzdravení dětí zcela opustil dřívější divoký život a zasvětil svůj život službě Bohu.


Historii poutního místa zahájila návštěva maďarského krále Ludovíta I. Velikého z Anjou roku 1377. Král položil základní kámen budoucího chrámu a správu poutního místa svěřil řádu Paulínů. Po dokončení stavby tentýž král slavnostně uložil milostnou sošku na hlavní oltář. Původní kostel Narození Panny Marie je gotický. Gotická dispozice zůstala zachována. Na konci 17. století nechal Leopold I. provést rekonstrukci v barokním stylu. Štuky, fresky, malby a boční oltáře, které se nacházejí v kostelní lodi pocházejí z tohoto období.Také presbytář byl barokizován, ale na konci l9. století /1877/ byl znovu restaurován v gotickém stylu. Z tohoto období pochází i neogotický hlavní oltář a boční oltář Božského Srdce Páně a vitráže v oknech.Lurdská jeskyně a Zastavení křížové cesty byly postaveny v první polovině 2O. století.


Řád Paulinů zpravoval poutní místo od r. 1377 do r.1786. Prožil zde nejen dobu slavného rozvoje, ale také pokoření a nakonec i zrušení. Od 16. století se Mariánka stala rezidencí vedení řádu v čele s Generálním představeným a zároveň centrem jejich teologických studií.Generální představený měl právo udělovat doktorát teologie.Roku 1786 nechal Josef II. zrušit Paulinský řád spolu s mnoha dalšími. Správa Mariánky byla svěřena diecézním kněžím.Později koupil klášter pan Schwanzenberg z Orlíku nad Vltavou, n nechal klášter přestavit na lovecký zámeček v klasicistickém stylu. Z kláštera se tak stalo postupně sídlo i dalších hraběcích rodů.


Od roku 1927 – 1950 byla duchovní správa svěřena kongregaci otců Těšitelů z Getsemanu, kteří byli založeni v roce 1922. V roce 1936 Otcové Těšitele budují zastavení křížové cesty s postavami v životní velikosti.Spolu s dalšími řády byla kongregace Otců Těšitelů na Slovensku v r.1950 zlikvidovánaa na Mariánku se mohli vrátit až r. 1990. S velkou chutí se pustili nejen do rekonstrukce kostela, ale také do dřívějšího Paulinského kláštera, který nyní slouží jako poutnickýa exerciční dům. Dnes Mariánka slouží jako sídlo Generálního představeného kongregace Těšitelů z Getseman.


Kostel nás skutečně uchvátil svou krásou a starobylostí. Pomodlili jsme se desátek růžence a svěřili v modlitbě nejen své záležitosti, ale i těch, kteří nás o modlitbu prosili. Ještě jsme se prošli ke Svaté vodě, kolem Lurdské jeskyně, která byla ozdobena mnoha votivními cedulkami a pak nás už hlad donutil hledat něco k snědku. Podle doporučení místního dělníka jsme vyhledali Restauraci u Kohouta, kde jsme si opravdu pochutnali. Po obědě jsme pokračovali v cestě na Moravu a po vzájemné dohodě navštívili zámek v Lednici. Nejen samotná prohlídka zámku, ale i úprava zahrad a skleníku nás skutečně uchvátila, ale také znavila. Proto jsme zakončili návštěvu v Lednici na koštu burčáku, který nám tak zachutnal, že jsme si jej koupili i domů.


Výlet se skutečně vydařil a brzy budeme pokračovat v dalších, tentokrát do Čech na poutní místo Kájov.


zapsal P. Jan Mach

 

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.