PDF Tisk E-mail
Napsal Administrator   
Úterý, 14. listopad 2000

Čehovice

Farní kostel: sv. Prokopa

Kněz: administrátor Jan Pacholek SDS

 

Adresa

Římskokatolická farnost
Čehovice 108
pošta Bedihošť
798 21

tel: 732 935 639
e-mail: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

Farní kostel

Oltář farního kostela byl konsekrován 28.10.1906 arcibiskupem Františkem Bauerem a obětní stůl 27.10.1984 olomouckým biskupem Josefem Vranou.


Historie obce a farnosti Čehovice

Obec je po prve jmenována v roce 1299 a pak 1343. Od roku 1490 byla součástí panství Tovačovského. Od roku 1763 až do roku 1848 byla majetkem rodu Khūnburger.


Původní obec Čehovice stávala na kopci v místě dnešní kaple sv. Prokopa. V roce 1623 byly Čehovice vypáleny vojskem Bethlena Gabora. Po této tragédii si obyvatelé postavili novou obec asi 1,5 km na severovýchod v rovině u potoka Vřesůvka.


Farnost Čehovice je poprve uváděna v r. 1423 a 1480 (G. Wolny - Kirch. Top. I/II. s.92). Zanikla v roce 1639 a obec patřila do farnosti Klenovice. V roce 1784 byla v obci zřízena kuracie a v roce 1870 samostatná farnost.


Starý kostel sv. Prokopa, snad z roku 1423, stával uprostřed hřbitova a při vypálení obce v roce 1623 vyhořel, nebyl však totálně zničen. Občané pořídili pro opravený kostel dva nové zvony, které byly odlity v letech 1666 a 1667. Vážily 60 a 20 liber, tj. 30 a 10 kg. Na větším zvonu byla písmena: R: P: M“ T“ /!/ A“ P“ T“. Znamenají asi: „Rev. Pater Mathaeus Franciscus Nesyta Parochus Tovaczovicensis.. Tyto zvony posvětil dne 10. 9. 1968 v požárem zničeném kostele Povýšení sv. Kříže v Prostějově olomoucký biskup Schrōffel, spolu se třemi novými zvony pro kostel Povýšení sv. Kříže. V roce 1784 byl vystavěn nový hřbitov v nových Čehovicích a původní kostel byl zbořen. Na jeho místě byla v roce 1804 vybudována kaple sv. Prokopa. Dne 15. 5. 1820 byly nové Čehovice zničeny požárem. Roztavily se i oba zvony, přenesené do nového kostela sv. Prokopa z původního kostela.


Nový kostel sv. Prokopa byl postaven v josefínském slohu v letech 1788 až 1789 nákladem patrona Františka Josefa Jana, hraběte z Khũnburgu, tehdejšího vlastníka tovačovského panství. Kostel stojí uprostřed návsi na zelené ploše. Konsekrován byl až mnohem později, dne 28. 10. 1906 arcibiskupem olomouckým Františkem Bauerem. Kostel je orientovaná stavba, obdélníkovitého půdorysu. Loď má po dvou oknech na každé straně, zasklených katedrálním sklem. V presbytáři jsou dvě okna. Na evangelní straně je vitráž s poprsím sv. Terezie Ježíškovy a na epištolní straně je poprsí sv. Aloisie. Vitráže vyrobil v roce 1934 Jan Říha z Brna. Loď je oddělena od presbytář pilíři, bez vítězného oblouku. Varhany jsou z roku 1944. Vyrobila je firma Jana Tučka z Kutné Hory. V roce 1888 kostel vymaloval Gustav Přeček ze Šternberka. Na stropě presbytáře byl obraz Nejsvětější Trojice a na stropě lodi byl obraz, znázorňující příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu. V roce 1934 bratři Zelíkové z Kunovic u Uherského Brodu kostel nově vymalovali. Obraz Nejsvětější Trojice v presbytáři byl opraven a zachován. Obraz v lodi na stropě byl přemalován prostějovským malířem obrazů Josefem Vyjídáčkem (1877-1943). Nový obraz znázorňuje Pannu Marii sedící na trůnu, s Ježíškem na klíně. Ve spodní části obrazu jsou poprsí světců: sv. Anežky, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Václava. Strop lodi a presbytáře je rovný. Kůr je na čtyřech sloupech, spojených třemi oblouky. Na konci 2. světové války byl kostel silně poškozen ruskou armádou, střelbou z oblasti Čelčic, dne 4. 5. 1945. Věž kostela musela být zbořena a také střecha byla silně poškozena. Výbuch bomby téměř zničil i sakristii. Obnova kostela byla provedena v letech 1946 – 47. Nová čtyřboká věž je vysoká 34 m. V makovici je pamětní spis z r. 1865 a nový spis z r. 1947. Hodiny jsou z r. 1888.

Hlavní oltář

Nejstarší oltář pocházel z blíže neurčeného zrušeného kláštera z roku 1789. Měl zděný stůl a oltářní kámen byl z roku 1780. Obnoven byl v roce 1870 kameníkem Václavem Beckem z Prostějova. V r. 1906 byly oltář s menzou vyměněny a zhotoveny z mramoru. Nový oltář posvětil dne 28. 10. 1906 olomoucký arcibiskup František Sal. Bauer. Svatostánek je dubový z roku 1863. Vedle jsou dvě dřevěné sochy adorujících andělů. Na oltáři jsou relikviáře z let 1880 – 89. Jeden obsahuje ostatky sv. Prokopa. Byl získán od pražského arcibiskupa. Jde o stříbrné ostensorium s autentikem, Dřevěný relikviář obsahuje ostatky sv. Jana Sarkandera. Za oltářem je na zdi štukové retábulum s dvojicí mramorovaných sloupů se zlacenými kompozitními hlavicemi, římsou a kladím, spojeným obloukem. Na něm jsou dvě stojící sošky andílků. Původně byly na retábulu dva oltářní obrazy. Očišťování Panny Marie a nad ním obraz sv. Prokopa. V roce 1870 byly oba obrazy nahrazeny novými. Dole je hlavní oltářní obraz sv. Prokopa v mnišském rouchu s knížetem Oldřichem, oblečeným v královském oděvu. Horní obraz znázorňuje sv. Prokopa v opatském rouchu mezi dvěma anděly jak vymítá ďábla. Obrazy jsou od loštického malíře Františka Havelky (1817-1882). Vedle obrazů jsou na retábulu dvě dvojice soch. Vnitřní, dřevěné a zlacené sochy jsou starší a pocházejí asi z doby stavby kostela. Na evangelní straně je to socha sv. Augustina, držícího v pravé ruce berlu a v levici srdce. Na epištolní straně je to socha sv. Norberta, s monstrancí v pravici a dvojitým, patriarším křížem v levici. Vnější dvojice soch je z roku 1881. Zhotovil je Karel Sommer z Kroměříže. Na evangelní straně je socha sv. Metoděje a na epištolní straně socha sv. Cyrila. Na bocích kněžiště jsou ještě dvě dřevěné polychromované sochy sv. Antonína Paduánského na evangelní straně a sv. Josefa na epištolní straně. Sochy byly objednány v roce 1908 v Grödenu v Tyrolsku a při misiích téhož roku byly posvěceny. Nový obětní stůl, čelem k lidu, byl posvěcen 27.10.1984 biskupem Josefem Vranou.


Zpracoval PhDr.Mgr.Karel Kavička



 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.