RSS kanály

 
 
 
Zápisky poutníka: Tři roky už jsou tomu … PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pondělí, 14. duben 2008
Možná si ještě pamatujete na poslední primici v našem děkanátě, kterou slavil ve Vrahovicích P. Tomáš Klíč. Nyní pokračuje ve svém studiu v Římě a tak jsem ho poprosil o nějaký článek. Zde tedy nabízím jeho článek z 2. dubna tohoto roku, přímo z Vatikánu.

“Drazí bratři a sestry, datum 2. dubna zůstalo vtištěno do paměti církve jako den, kdy z tohoto světa odešel služebník Boží papež Jan Pavel II. S pohnutím znovu prožíváme hodiny onoho sobotního večera ...” Těmito slovy začal své kázání papež Benedikt XVI. před zástupem asi 50.000 věřících, kteří přišli na svatopetrské náměstí v Římě uctít památku jeho předchůdce na Petrově stolci. Jako přímý účastník této mše svaté, se s vámi rád podělím o svou zkušenost. Kdysi jsem poznal Řím ještě jako student-bohoslovec v letech, kdy Janu Pavlu II. už ubývalo fyzických sil. Jeho pontifikát byl jedním z nejdelších v historii (1978-2005). Mnohým se zdálo, že tento v mnoha ohledech mimořádný papež církev nikdy neopustí. Přece však i on musel zemřít. „Nechte mě odejít do Otcova domu,“ byla jeho poslední slova. Ačkoliv je tomu letos už tři roky, nemohu se ubránit dojmu, že je stále s námi.

 

My křesťané často říkáme, že věříme ve společenství svatých. Jak vážně je to myšleno, poznáváme z katechismu. Už jste někdy přemýšleli nad tím, kde vzala církev odvahu k tomuto vyznání: „Jednota poutníků s bratry zesnulými v Kristově pokoji se nijak nepřerušuje, ba podle stálé víry církve se ještě posiluje vzájemným sdílením duchovních hodnot“ (KKC 955)? Jak velké povzbuzení pro ty z nás, kdo ztratili své blízké!

 

Vraťme se ale zpátky do Vatikánu. Na náměstí sv. Petra pomáhá prožívat společenství nebe se zemí i to, že shromážděné věřící jakoby obstupuje velký kruh světců, jejichž sochy zdobí kolonádu. Sedím dnes vedle oltáře mezi kněžími určenými k podávání sv. přijímání. Papež bude za chvíli jen pár metrů před námi. Nikdy jsem nebyl při podobné příležitosti tak blízko centru dění. Mše svatá ještě nezačala, ale modlím se a nepochybuji o tom, že otcovská postava Jana Pavla II. je duchovně s námi. S vírou v jeho přímluvu mu svěřuji některé zvlášť důležité úmysly.

Ale to už se náměstí uprostřed rušného Říma stalo naprosto tichým místem naslouchání. Zvučně se rozléhá čtení z Písma: „Toto slovo je jisté: Jestliže jsme s Kristem umřeli, budeme s ním také žít, jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i kralovat.“ (2 Tm 2, 11-12) „Už od dětství,“ komentuje papež Benedikt ve své promluvě, „poznával Karol Wojtyła pravdivost těchto slov, když na své cestě potkávat kříž jak ve své rodině, tak ve svém národě. Brzy se rozhodl nést jej spolu s Ježíšem, a kráčet tak v jeho stopách. Chtěl být jeho věrným služebníkem, … S Ježíšem žil a s Ježíšem chtěl také umřít…“ Poslouchám a přitom vzpomínám, kolikrát jsem viděl Jana Pavla II., jak se čelem dotýká Kristova kříže na vrcholu své pastýřské berly. I dnes jako by na nás volal z nebe ústy svého nástupce tak jako dříve: „Nebojte se.“

 

V kázání Benedikta XVI. zaznělo i toto svědectví: „Jan Pavel II. choval v srdci mimořádnou víru v Krista a zůstával s Ním v důvěrném, jedinečném a nepřerušeném rozhovoru. Mezi mnoha lidskými a nadpřirozenými kvalitami, se vyznačoval také výjimečnou duchovní a mystickou citlivostí. Stačilo pozorovat ho, když se modlil: doslova se nořil do Boha a zdálo se, že vše ostatní je mu v té chvíli cizí.“ Mše svatá dala i nám možnost radovat se z důvěrného setkání s Ježíšem v eucharistii. Když nastala chvíle podávání svatého přijímání, oslovil mě příklad dvou vojáků švýcarské gardy. Než přijali Pána, postavili se do pozoru a pozdravili jej právě tak, jako když je míjí nejvyšší šarže.

Pokud se ptáte, jak jsem se dostal k tomuto tak čestnému úkolu, nebylo to zas tak těžké. V Římě jsem loni začal opět studovat. Stačilo tedy přeskočit jednu přednášku a přijít včas do sektoru pro kněze. Asi půl hodiny před začátkem bohoslužby se tam na nás nečekaně obrátil jeden z ceremonářů s prosbou, zda bychom jim někdo nepomohli (chybělo totiž asi 30 podávajících). Uznejte sami, kdo by nepomohl?

P. Tomáš Klíč

(rodák z Prostějova-Vrahovic)

 

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.