RSS kanály

 
 
 
Proč se katolíci a protestanté vzájemně nedívají do očí PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Středa, 23. duben 2008

Obě strany mají podíl na těch samých morálních hodnotách, ale každý je zachovává z jiného důvodu. Obě mají podíl na té samé esenciální víře, ale obě to vidí z různých perspektiv.

 

 

Washington (Inside Catholic)

Můj milovaný manžel je odchovancem baptistického pastora. Jimbo je veselý, přátelský a nepokazí žádnou legraci.

 

Je chytrý a myslí mu to teologicky. Mám ho ráda. Miluje Ježíše, věří Bibli a v mnoha morálních i doktrinálních otázkách mohu souhlasit s tím, co říká. Většinou se dohodneme.

 

Ale přesto, když jsme rozhádaní, nedíváme se vzájemně z očí do očí.

 

Nějak poznáváme, že dosahujeme našich náboženských závěrů z různých startovních pozic a jinými cestami. V jedné z kapitol knihy „Anti-Catholicismus v Americe“ od Marka Massy jsem pro sebe našla vysvětlení tohoto problému.

 

Massa cituje důležitou theologickou práci od Davida Tracy – Analogické zobrazení, ve které odkazuje na hlubší rozměr našeho náboženského jazyka, zvyků, liturgie, práva a rubrik, kde existuje základní cesta k hledání.

 

Katolické symboly

 

Tracy říká, že základní koncept katolického náboženství je analogický. Zjednodušeně to umožňuje katolíkům užívat věci, které znají a porozumět věcem, které neznají. Katolík hledá poznání Boží a jeho práci ve světě skrze materiální věci: vodu, víno, chléb, olej, dým, kadidlo, obrazy apod.

 

Pro katolíky jsou tyto věci více, než pouhé symboly – jsou svátostí. Nejen na Boha odkazují, ale zprostředkovávají nám Jeho sílu a milost skrze tajemství Církve.

 

Pro katolíky je to cesta k pochopení světa, Boha, vesmíru a všeho, co je bohaté a má mnoho výrazových rovin. Církev není jen symbol Těla Kristova – ona je Tělem Kristovým. Chléb povyšuje ty, kteří přijímají Tělo Kristovo, že dostávají totéž Tělo Kristovo, kterým je sycena samotná Církev.

 

Katolické vnímání a katolická duše se živí mnoha různými svátostmi, svátostinami, znameními a symboly. Výsledkem účasti na všech těchto skutečných, fyzických věcech je účast na Božím plánu spásy.

 

Život v celé své plnosti přetéká tajemstvími Božího života a lásky, které se uskutečňují ve světě. Analogická cesta je na tomto vidění závislá a vychází ze základního faktu Božího zjevení – Vtělení Jeho syna, Ježíše Krista.

 

Protestantský systém

 

Oproti tomu můj bratr ve víře Jimbo, jako dobrý Baptista má ve všech našich přestřelkách radikálně odlišnou perspektivu. Jimbo, jako každý prostestant vyrůstal podle základního náboženského vzoru, který je mnohem více systematický. Tracy to nazývá „dialektický (protichůdný) jazyk.“

 

Říká, že prostestantská teologie zdůrazňuje spíše radikální oddělení Boha a fyzického světa, než na to, jak nás fyzické věci a lidská kultura spojuje s Bohem. Protestantský pohled je primárně zaměřen na odzicení člověka od Boha, které je následkem hříchu. Člověk tedy potřebuje spásu, což předpokládá jeho odpověď Bohu.

 

Hlavní linie tohoto myšlení je podobná jakémukoliv jinému dialektickému procesu: „Teze – Jsme hříšní, antiteze – Bůh říká NE k naší snaze zachránit sebe sama, syntéza – Bůh nás zachrání, jestliže vyznáme Boží pravdu a spravedlnost vycházející z Božího NE k našemu hříchu.

 

Protestantský dialektický proces myšlení spočívá v tom, že protestanté zdůrazňují vnitřní, existenciální a individuální odpověď Bohu oproti myšlence, že Bůh s námi pracuje na naší spáse skrze a uprostřed fyzického a historického světa.

 

Z tohoto důvodu je myšlenka, že viditelná církev či historická, apoštolská posloupnost, kněžství nebo svátosti jsou nezbytné, už v kořenech protestantského vnímání chápána jako cizí a nebezpečná. Pro typického protestanta je katolická církev světská.

 

Přirozenost je materialistická a kompromisní vůči světu, tělu i ďáblu. Pro protestanta proto neexistuje žádný vztah mezi Kristem a kulturou. Víra je postoj dialektické opozice vůči lidské moudrosti a cestám tohoto světa.

 

Massa v závěru cituje sociologa Adrewa Greeleyho:

 

„Proto základní rozdíl mezi katolíky a protestanty není doktrinální nebo etický. Rozdíl výrokových kódů obou tradic je vlastně manifestací, vrcholkem ledovce a především základního rozdílu chápání symbolů.

 

Katolická etika je „komunitativní“ a protestantská „individualistická“, protože podvědomí uspořádává obrazy obou tradic, ve kterém se pak formuje myšlení i životní odpověď účastníků podle pokladů tradice, která je naprosto odlišná. Katolíci a protestanté vidí svět rozdílně."

 

Tak, co dělat s těmi všemi úvahami o sobě a Jimbovi? Asi především to, že když se na sebe hněváme, tak se nehněváme na sebe z toho samého důvodu.

 

Kupříkladu Jimbo i já máme vydávat svědectví pomocí v jídelně, kde se v neděli dopoledne rozdává polévka potřebným. Já jako katolička, vidím hladového bezdomovce, jako člena velké Boží rodiny ať už je nebo není katolík. Chci mu pomoci zahnat jeho hlad, protože i on je stvořen k obrazu Božímu. Když jej nasytím, věřím, že jsem nasytila samotného Krista, který je přítomen v něm. Tak pracuji na své spáse a zároveň mám spolu s Kristem účast na spáse celého světa.

Jimbo chce nasytit bezdomovce taky, ale především proto, neboť očekává, že dotyčný bezdomovec osobně příjme Kristova přikázání. Vidí v tomto ubohém, hladovém člověku ztracenou duši, která nepotřebuje jenom sendvič, ale taky spásu. Ve skutečnosti chce Jimbo dát tomuto člověku sendvič, protože je soustředěn především na jeho duši a chce se s ním podělit o evangelium a tak zachránit jeho duši.

 

Toto základní nedorozumění mezi oběma našimi cestami myšlení prolíná prakticky všechno. Protože z rozdílných pohledů, baptistů a katolíků vychází rozdílná úcta, rozdílná modlitba, rozdílné čtení Bible, rozdílné prosby, produkce radikálně rozdílné literatury, umění a hudby.

 

Obě mají podíl na těch samých morálních hodnotách, ale budou je zachovávat z rozdílných důvodů. Obě mají tu samou esenciální víru, ale obě se na ní dívají z rozdílných perspektiv.

 

Jestliže jsme angažováni v dialogu s protestanty v doktrinálních či etických otázkách, naše diskuse bude plodná, když pochopíme tyto skryté rozdíly obou pohledů.

 

Kromě toho v kulturním boji, ve kterém jsme angažováni potřebují katolíci i protestanté jedni druhé. Tato aliance je mocná a pozitivní, jestliže obě strany pochopí esenciální rozdíly obou perspektiv.

 

Dobré hranice, dělají dobré sousedy. Jen když porozumíme tomu, co nás skutečně rozděluje, budeme schopni pracovat spolu s protestanty na spáse naší společnosti a na konečném sjednocení v jediné Kristově církvi.

 

 

 

P. Dwight Longenecker je kaplan v St. Joseph´s Catholic School v Greenvile ve státě Jižní Karolína. Je autorem knihy „Křesťanství, čistota a jednoduchost“ a spoluautorem knihy „Katolicko-evangelická debata“

Článek vyšel na www.insidecatholic.com 27.3.2008

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.