RSS kanály

 
 
 
Farní pouť s "Falťastour" PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pondělí, 05. květen 2008

Tento článek nám z Prostějova zaslala Zuzka Bartošová.

 

 

Vážení a milí farníci

Uběhlo již pár dní od pouti farnosti sv.Petra a Pavla,vzpomínky na ni mi však nedají, než  podělit se o dojmy a sdělit pocity pro ty co byli i těm, kteří tentokrát jet nemohli.

Než se propojilo spojení mezi farnostmi sv.Petra a Pavla a Povýšení sv. Kříže a než se moje maličkost rozhodla, že bych se možná i ráda účastnila, bylo beznadějně obsazeno. Ale zapracovala Vyšší moc a ejhle usmálo se na mne štěstí v podobě místa jako náhradníka.Takže 19.4.2008 v 10.00 jsme vyrazili v počtu plného autobusu cca 45 lidí a světe div se, skoro všichni jsme se znali. Po společné modlitbě, nás Marta a Vojta Faltýnkovi seznámili s programem a organizačními pokyny, co by nově vznikající “Falťas-tour“, kéž by tomu tak bylo, alespoň jednou za čas, podobnou pouť opakovat.

Než jsme se pozdravili se všemi známými v autobuse, náš skvělý řidič pan Vychodil už s námi zamířil  přímo k centru Brna a zastavil v blízkosti katedrály sv.Petra a Pavla. V ústrety nám přiběhl hlavní kostelník  tohoto chrámu, nám mnohým známý Jožka Poštulka. Jeho postavu nebylo možné přehlédnout, jak se píše o Oněginovi - byl oblečen podle poslední módy a zářící žluté sako jen zvýraznilo, jeho radostný pocit, že nás, tolik rodáků z Prostějova vidí. V katedrále se nás ujal  varhaník  Petr Kolář, seznámil nás s historií varhan a po dotazu, kolik že mají chrámových skupin-sborů, vznikl milý přeslech, že ten rómský sbor je výborný. Uznale jsme pokyvovali hlavou, až bylo řečeno, že nutno doplnit d…dómský sbor.

Pak nás Jožka svěřil průvodcům kostela manželům Dvořákovým. Po skvělé prohlídce, následovala krátká modlitba v kapli, kde se každé ráno modlí hlavy pomazané za dobro církve  a už  jsme se šplhali na chrámovou vež,“hodili jsme čučku“ na Brno, tedy brněnsky, jinak řečeno pohlédli jsme na panoráma města a z druhé strany i směrem na Vídeň. Jak to cítí Brněné je opravdu, co by kamenem dohodil. V mezipatře věže jsme shlédli výstavu monstrancí.      A pak už  nás čekalo biskupské muzeum, které formou církevních památek z různých chrámů, srozumitelným popisem i díky jasnému výkladu průvodce je přínosné i pro méně obeznalé návštěvníky ve víře. Nezapomenutelným zážitkem byla výstava „Světové chrámy na dlani“,výstava struktivních modelů, práce studentů Fakulty architektury VUT Brno, která potrvá až do 2. června a lze ji opravdu vřele doporučit. Z papíru vytvořená díla světových chrámů, která se vejdou na dlaň, jsou opravdu důkazem, že dnešní studenti architektury se nemají za co stydět a dar Ducha Svatého v podání jejich umění přinese radost i ostatním. Před katedrálou sv.Petra a Pavla jsme zameditovali, jak byli lidé šikovní v minulosti, co krásného nám zanechali, ale i dnešní svět viz už výše  popsaná výstava, má své umělecké kouzlo.

Nasytili jsme ducha a už nás přivítala blízká restaurace, dobrý  brněnský „šnicl“a šťouchané brambůrky, polévka, svlažili jsme hrdlo, rozloučili se a poděkovali Jožkovi a trádá navzdory počasí, chytla nás bouřka jak hrom , jsme mířili  k dalšímu místu naší pouti .Trochu jsme se díky bouřce  v Brně zamotali, táhlo nás to do Vídně, ale vedení „Faltas–tour“ nezklamalo a s panem  řidičem našli rychle  cestu správným směrem.

Za chvíli už stojíme před klášterem Benediktinského opatství v Rajhradě. Nikdy jsem zde nebyla, i když jsem o tomto místě už slyšela. Objekt je rozsáhlý, ale stav zatím ještě neutěšený, i když už se udělala hromada práce. I zde máme „své“lidi, převorem kláštera je  P.Augustin Gazda, pocházející z Pivína. I on se s námi srdečně přivítal a svěřil nás do rukou průvodce,  jedním uchem jsem vnímala výklad, druhým poslouchala jednoho z přímých účastníků všech dost drsných hrůz a zkáz, které se zde odehrály. Do toho jsem sledovala vystavené nástěnky a exponáty, připomněla si, co znamenala akce „K“, likvidace řádů a kněží v 50. letech v naší republice. Nebudu líčit celou historii, čtenář může klášter navštívit nebo zabrousit na internet. Klášter byl centrem vzdělanosti na Moravě o čem svědčí díky Bohu dochovaná nádherná knihovna. Zjišťuji, že bych měla oprášit své představy o klášterním životě a podívat se na ně očima lidí dob minulých, kdy do kláštera chodili poutníci s prosbou o pomoc duchovní a nelze opomenou i pomoc charitativní. V duchu vidím mnichy pohybující se po chodbách a zahradě kláštera a v tom se mi obraz zkalí dobou válek. Kdokoliv chtěl v zemi uchopit moc, musel zaútočit na vzdělanost. Překvapilo mě, že vlastně ani Němci za 2.světové války klášter tak nezlikvidovali, jak nastupující komunistický režim po 2.světové válce. Ve vlastním klášteře byl sklad armádních zásob, armáda sídlila v blízkém dalším klášteře sestřiček Utěšitelek. Protože v benediktinském objektu rozbili všechny kamna a nešlo jej vytápět. Klášter zcela zpustnul a opravdu jeho záchranou byla změna režimu, kdy Benediktini ze zahraničí měli zájem klášter obnovit. Pomalu se daří za obrovské práce všech zúčastněných a pomoci modlitby i financi objekt rekonstruovat. V klášteře vznikl Památník písemnictví na Moravě, což je obrovské plus. Sedm mnichů řádu bydlí v blízké faře. Společenství, které vzniklo „Nadace ora et labora“  na záchranu kláštera se snaží o zajištění a využití fondů z EU, také pomáhají bratři z blízkého Rakouska a všichni i nejmenovaní dobrodinci kláštera.

To, že snaha o obnovu není marná, svědčí i velká účast skautů dětí i mladých lidí na skautské mši, které jsme byli přítomni. Asi 150 skautů s námi  vytvořilo pěkné společenství při mši svaté. Pak už následovalo malé občerstvení a ochutnávka buchtiček přinesených účastnicemi naší pouti, mimochodem společenská místnost je v Rajhradě malebná a skvěle vybavené. Kéž i pro setkání našich farníků bychom měli takové zákoutí. Potom prohlídka kostela s P.Gazdou, pobožnost v kapličce Panny Marie. A všechno hezké jednou končí, tak se loučíme, nakupujeme pohledy  a suvenýry, nasedáme  do autobusu a hurá domů.

Cestou mi moje sousedka vypráví, jak mívali pravidelná setkání farnosti po mších v Praze, kde  žila. Uvažuji, že snad i u nás bude zájem farníků dát se dohromady a obnovit onoho ducha pospolitosti, který jako by v dnešní uspěchané době vymizel. Pán Bůh zaplať všem, kteří pouť organizovali a snad někdy zase  na podobné akci na shledanou.

Jen pro informaci, farnost Povýšení sv. Kříže vyráží na farní pouť do Sloupu a Křtin a to 17.5. v 8.30, odjezd autobus u  tržnicí za kostelem nebo s Otcem Jaroslavem na kolech. Doufám, že i toto setkání se vydaří, pokud máte zájem, hlaste se v kanceláři Povýšení sv.Kříže.

A pro ty, kteří se na tuto pouť nedostanou, můžou se zúčastnit pouti v kostele sv. Jana Nepomuckého 16.5. v pátek v 17. hodin u Milosrdných bratří, kterou bude celebrovat Otec Hřib. Po mši je v plánu prohlídka kláštera a malé občerstvení.

                                                                                    Zuzka Bartošová        
 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.