RSS kanály

 
 
 
Kardinálův sen PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pondělí, 08. únor 2010

Mikuláš kardinál z Cusy (1401-1464), biskup z Brixenu, byl nejen velkým církevním politikem, vlivným papežským legátem a reformátorem duchovního života kněží a věřících na konci 15. stol, ale i mužem ticha a kontemplace.

 

 

Byl velmi osloven snem, ve kterém se mu ukázaly duchovní hodnoty, z nichž čerpají nejen kněží, ale všichni lidé a to až do dnešních dnů -  Mocí pramenící ze sebeobětování a modlitby duchovních matek skrytých v kláštěřích.

 

Nabídnutí rukou i srdce

 

Mikuláš a jeho průvodce vstoupili do malého starobylého kostelíka, vyzdobeného mozaikami a freskami z raných staletí a zde kardinál spatřil podivuhodné znamení. Více než tisíc řeholnic, které se modlily v tomto maličkém kostelíku. Byly tak malé a tak blízko jedna vedle druhé, takže tvořily úzké společenství. Ty sestry se modlily, ale způsobem, který kardinál ještě nikdy neviděl. Neklečely, nýbrž stály, jejich pohled nebyl upřen do dálky, ale spíš jakoby na někoho, kdo stál v jejich blízkosti a koho nebylo vidět. Ruce měly pozdvižené, jako palmové listy, ale né aby přijímaly, nýbrž aby obětovaly. Kupodivu jejich slabé a malé ruce nesly muže, ženy, císaře, krále, státníky a vládce. Někdy bylo i více páru rukou spojených a nesly celá města. Země, které se daly rozeznat podle svých vlajek, stály na celé hradbě rukou a přesto tu vládla atmosféra ticha a samoty, kolem každé z těch, která se zde modlila. Většina sester však nesla ve svých rukou konkrétního člověka. V rukou jedné mladičké sestry, která byla spíš ještě dítě, uviděl Mikuláš papeže. Mohl pozorovat, jak je to pro ní těžké břemeno, ale její tvář vyzařovala pokoj a radost. V rukou jiné starší sestry uviděl sebe sama, Mikuláše z Cusy, biskupa z Brixenu a kardinála římské církve. Spatřil celý svůj život, provinění své duše i svého života do všech jeho detailů.

Jeho obrovské překvapení a zároveň zděšení však brzy vystřídala nevysvětlitelná milost.

Jeho průvodce mu zašeptal: „Tady vidite, jak jsou hříšníci neseni a drženi, aby i přes svoje hříchy neodpadli od milujícího Boha.“  „Co ale bude s těmi, které nikdo nemiluje?“ zeptal se kardinál. Náhle se ocitl se svým průvodcem v kryptě kostela, kde se opět modlilo více než tisíce sester. Nenesly však všechny ty lidi na svých rukách, jako sestry v kostele, nýbrž v srdci. Byly mimořádně vážné, neboť starost o věčné duše spočívala v jejich rukou. „Tak vidíte Eminence,“ řekl můj průvodce, „že i ti, kteří se od Boha vzdálili, jsou stále drženi a podporováni. Někdy se stane, ale ne vždy, že se jejich vychladlé srdce opět rozhoří, třeba až v hodince smrti, kdy je tyto zachraňující ruce předají do rukou Božského soudce a budou muset odpovědět na oběti, jejichž plody přijali.  Každá oběť přináší ovoce. Jestliže je však nikdo  nesbírá, ovoce pak shnije.“

 

Kardinál byl fascinován ženami, které se obětovaly za jeho život. Vždy věděl, že existují,ale nyní pochopil, jasněji, než kdykoliv předtím, jejich důležitost pro církev, pro svět, pro národy a pro každého člověka. Od této chvíle mu to bylo překvapivě jasné a hluboce se sklonil před těmito mučednicemi lásky.

 

Více než půl tisíciletí už od r.  550  byl hrad Saben místem, kde sídlil biskup diecéze Brixen. Biskupský hrad byl později přebudován na klášter sester benendiktínek (1685). Od této doby zde sestry žily své duchovní mateřství  v modlitbě a sebeobětování Bohu právě tak, jak to Mikuláš z Cusy viděl ve svém snu.

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.