RSS kanály

 
 
 
Bude zdobit největší smuteční kočár Hanou? PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pondělí, 29. březen 2010

Mnohé z Vás jistě vyházející sluníčko, které po dlouhé zimě opět ozářilo oblohu vytáhlo nejen na procházku, ale třeba i na kolo. Na svých výletech jste jistě už mnohokrát zavítali do obce Čechy pod Kosířem, která se může pyšnit nejen nádherným zámkem a parkem, ale dnes díky péči obce také dvěma unikátními muzei.

 


To první je poměrně dobře známé. Jedná se o hasičské muzeum, kde můžete spatřit zajímavou kolekci hasičkských stříkaček, které v minulosti patřily k nezbytnému vybavení každé obce a za pomoci dobrovolných hasičů zachraňovaly majetky a často i života mnoha našich předků. Díky péči pana místostarosty Jana Pospíšila, který mnohé z exponátů uvedl do původního stavu získala obec Čechy pod Kosířem turistickou zajímavost, která se stala vyhledávaným místem mnoha turistů i škol.

 

Někdo by možná řekl. Snaživí lidé. I na tak malé obci muzeum. Jenže, když jde o nové věci, není rozhodnutí vždy tak jednoduché. Tak tomu bylo i před několika lety, kdy přišel p. Václav Obr s nabídkou vybudovat druhé muzeum. Muzeum kočárů. Chce to odvahu a podporu a ta nikdy v Čechách pod Kosířem nechyběla a tak za pár let, aniž tomu kdo věřil vzniklo muzeum nové, které nemá v naší republice prakticky  obdoby.  Dnes v něm návštěvníci mohou obdivovat skvosty, které znají buď z pohádek, nebo starých filmů. Pan Obr nejen muzeum vybudoval, ale kočáry také restauruje a vrací jim původní krásu a les. Díky němu se můžeme nyní setkat v muzeu i s takovými raritami, jako je např. Zlatý kočár olomouckého arcibiskupa, jehož podoboný bráška zdobí Arcidiecézní muzeum v Olomouci. 

 

Kočáry však nebyly doménou jen těch nejbohatších vrstev obyvatelstva. Dířve byl kočár v každé větší obci a používal se velmi často bez rozdílu věku, postavení či bohstsví. Šlo o smuteční kočáry, které svou krásou a bohatsvím výdoby mohou se Zlatým kočárem  docela dobře soutěžit. Právě tyto smuteční kočáry, které dnes prakticky neexistují se staly velkým koníčkem p. Obra. Díky jeho péči dnes můžeme žasnout nejen na řemeslnickou zručností našich předků, ale také nad jejich úctou k člověku, kterou prokazovali zemřelým právě na jejich poslední cestě. Smuteční kočáry sice svou černou barvou připomínají krátkost života a smutek nad odchodem milého člověka, ale zároveň svou bohatou výzdobou povzbuzují naději na život lepší a krásnější - život věčný, A tak se poslední cesta, stávala pro bohatého i chudého skutečně cestou královskou, při niž pozůstalí odevzdávali svého blízkého do rukou Věčného Krále.

kocarnejvetsi01.jpg

Občas nastanou v životě člověka situace, kdy se musí jasně rozhodnout. Neboť se už nikdy nebude opakovat. Před podobnou situací nyní stojí také p. Obr. Podařilo se mu objevit největší smuteční kočár, který byl kdy v naší republice vyroben a byl považován za dávno zničený. Zahraniční partner sice je ochotný k prodeji, ale částka kterou požaduje zdaleka převyšuje možnosti p. Obra, obce i dalších institucí a sponzorů, kteří nové muzeum podporují. Tento smuteční kočár se nyní může stát skutečnou raritou, která bude zdobit hanáckou oblast pod Kosířšem. Pan Obr má velký zájem na tom, aby kočár mohl restaurovat a učinit ho stálým exponátem muzea. Jeho rozhodnutí je však neuskutečnitelné bez naší pomoci. Záleží tedy v této chvíli na nás, jestli jsme ochotni nejen zachovat jedinečnou věc, kterou nám předali naši předkové, ale zároveň jí učinit našim společným vlastnictvím, radostí a poselství, které  s sebou tyto unikáty přinášejí a dát  těm, pro něž se Haná stává domovem v dalších desetiletích.

 

Další informace nalezenete zde:

http://www.historickekocary.cz/soubory/dokumenty/kocar.pdf

 

Zpracoval P.Jan Mach

 

 

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.