RSS kanály

 
 
 
Poselství Jana Pavla II. k postní době 2005 PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pátek, 28. leden 2005

Postní doba pro nás všechny může být nesmírným obohacením. Tuto cestu nám nabízí sv. otec.

Milé sestry a bratři!

 

Každý rok nám postní doba nabízí příhodnou příležitost k zintenzivnění modlitby a pokání, které otevírá srdce pro poslušné přijetí Boží vůle.

 

Je to duchovní cesta přípravy na slavnost Kříže a Zmrtvýchvstání Ježíše Krista, zvláště tím, že nasloucháme Božímu slovu a velkodušně vykonáváme skutky blíženské lásky.

 

Je mým přáním svěřit Vám, bratři a sestry, v tomto roce téma více než aktuální, které je vysloveno ve verších Deuternomia: On je tvůj život, on je délka tvého života. (Dt 30,20). Tato slova adresuje Mojžíš lidu, aby ho pozval do země Moab ke smlouvě s Bohem: Abys byl živ, ty i tvoje potomstvo, miluj Pána, svého Boha, poslouchej ho a pevně se k němu přimkni (Dt 30, 19-20). Věrnost této smlouvě je pro Izrael zárukou pro budoucnost života, abys mohl sídlit v zemi, o které Hospodin přísahal tvým otcům, Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, že jim ji dá (Dt 30,20) Z biblického pohledu je dosažení zralého života znamením Boží žehnající přízně. Dlouhý život je zvláštní Boží dar.

 

Chtěl bych Vás pozvat, abyste o tomto tématu v postní době přemýšleli, aby se prohloubilo vědomí o roli starých lidí ve společnosti a v Církvi a její láskyplné přijetí. Dnešní společnost prožívá prodloužení lidského života a z toho plyne rostoucí počet starých lidí, mezi jiným také díky vědě a medicíně. To vyžaduje zesílenou pozornost pro tzv. „třetí životní období“, aby ti, kteří jsou postiženi, zakoušeli odpovídající pomoc a mohli se začlenit do společnosti. Starost o staré lidi v jejich rozličných těžkostech je úkolem věřících, zvláště pak církevních společenství západní společnosti, ve které je tento problém obzvláště patrný.

 

Lidský život je drahocenný dar, který je nutno v každé fázi milovat a chránit. Příkaz Nezabiješ! požaduje pozornost a podporu pro lidský život od jeho počátku až do přirozeného konce. Tento příkaz platí také tehdy, když se dostaví nemoci a úbytek sil omezuje člověka v jeho soběstačnosti. Když se stárnutí s jeho neoddělitelnou námahou přijímá vědomě ve světle víry, může se stát vzácnou příležitostí k hlubšímu pochopení tajemství kříže, které propůjčuje lidské existenci plný smysl.

 

Starý člověk potřebuje v tomto ohledu pochopení a pomoc. Chtěl bych zde vyjádřit své ocenění pro všechny ty, kteří se věnují této záležitosti, a ostatní ochotné povzbudit, aby využili postní dobu ke svému přínosu. Pak se už nebude mnoho starých lidí cítit jako přítěž společnosti a někdy přímo vlastní rodiny, jakmile jsou vystaveni osamocenosti a pokušení skleslosti.

 

Je zapotřebí posílit vědomí veřejného mínění, že staří lidé jsou v každém případě drahocenný poklad. Nechť se proto zlepší hospodářské podpory a zákonodárné iniciativy, které zabrání vylučování starých lidí ze společenského života. Ve skutečnosti věnovala se společnost v posledních desetiletích těmto potřebám s větší pozorností a medicína vyvinula terapie, které se osvědčily jako účinné pro dlouhodobě nemocné.

 

Větší míra času je v tomto životním úseku pro staré lidi příležitostí, aby si sami kladli ústřední otázky, které se dříve kvůli zájmům pokládaným za přednostní neuplatňovaly. Vědomí blížícího se naplnění umožňuje starým lidem, aby se soustředili na to podstatné a dívali se jako na důležité na to, co spolu se zánikem let zůstává zachováno.

Právě na základě této každému vlastní situace připadá starým lidem ve společnosti specifická role. Je-li pravda, že člověk žije z dědictví předků a že jeho budoucnost závisí od způsobu, jak jsou mu zprostředkovány hodnoty kultury jeho národa, pak mohou moudrost a zkušenosti starých lidí osvěcovat cestu ke stále dokonalejší civilizaci.

 

Jak důležité je odhalení tohoto vzájemného obohacování generací! Postní doba se svou jasnou výzvou k obrácení a k solidaritě staví tak do středu pozornosti tak důležitá témata, která jsou významná pro všechny. Co by se stalo, kdyby se Boží lid podvolil určité mentalitě současnosti, která pokládá naše bratry a sestry takřka za neužitečné, protože pro křehkost věku a choroby jsou omezeni ve svých schopnostech? Jak jiné je naopak společenství, jestliže počínaje rodinou zůstává vždy otevřené a pozorné ke starým lidem.

 

Milé sestry a bratři, promysleme během postní doby s pomocí Božího slova, jak je důležité, aby každá společnost pomáhala s láskyplným pochopením všem, kteří stárnou. Kromě toho je naléhavě nutné přistupovat s důvěrou k tajemství smrti, aby konečné setkání s Bohem se uskutečnilo ve vnitřním míru a s vědomím, že nás přijme ten, který nás uhnětl v matčině lůně (srov. Ž 139, 13b) a který nás chtěl mít ke svému obrazu a podobenství (srov. Gn 1,26).

Maria, naše průvodkyně na cestě postní dobou, kéž vede všechny věřící, zvláště staré lidi k hlubšímu poznání ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Krista, poslednímu základu naší existence. Ona, věrná služebnice svého božského Syna, kéž vystoupí spolu se sv. Jáchymem a Annou jako přímluvkyně za jednoho každého z nás „nyní i v hodinu smrti naší.“

 

Všem mé apoštolské požehnání!

 

Ve Vatikánu 8. září 2004

 

Jan Pavel II.

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.