RSS kanály

 
 
 
Papež Jan Pavel II. zemřel PDF Tisk E-mail
Napsal P. Petr Hofírek   
Neděle, 03. duben 2005
Papež Jan Pavel II. zemřel 2.4.2005 ve 21.37 hodin, po 26 letech, 5 měsících a 17 dnech svého pontifikátu.

Přehled pontifikátu papeže Jana Pavla II.
Karol Wojtyla se narodil 18.5.1920 ve Wadovicích u Krakova (Polsko). Během 2. světové války začal "v podzemí" studovat teologii. Na kněze byl vysvěcen 1.11.1946 v Krakově, promován byl v Římě a Krakově. Od roku 1953 přednášel morální teologii v Krakově. V roce 1955 se habilitoval v polském Lublinu. 28.9.1958 se Karol Wojtyla stal nejmladším členem Polské biskupské konference jako krakovský světící biskup. Arcibiskupem v Krakově byl jmenován 13.1.1964. O 3 roky později ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Po smrti papeže Jana Pavla I. byl 16.10.1978 zvolen za 265. nástupce apoštola Petra právě kardinál Wojtyla, který přijal jméno Jan Pavel II. (slavnostní inaugurace proběhla 22.10.1978). Byl prvním papežem neitalské národnosti od roku 1523.
25.1.1979 podnikl papež Jan Pavel II. svou první zahraniční cestu - do Dominikánské republiky, Mexika a na Bahamy. Právě množství zahraničních cest se stalo jedním z typických rysů jeho pontifikátu. 4.3.1979 uveřejnil první encykliku s názvem "Redemptor Hominis" (Vykupitel člověka). Následovalo dalších 13 encyklik. V červnu 1979 navštívil Jan Pavel II. rodné Polsko poprvé jako papež. Svou podporou odborového hnutí "Solidarita", založeného v roce 1980, výrazně ovlivnil politický zvrat v totalitním komunistickém státě, který byl velmi důležitý pro další vývoj ve střední a východní Evropě. V listopadu 1980 podnikl papež svou první pastorační cestu do Německa, další v letech 1987 a 1996. Při své poslední návštěvě, po opětovném sjednocení Německa, symbolicky prošel Braniborskou bránou. 13.5.1981 byl Jan Pavel II. těžce zraněn při atentátu na Svatopetrském náměstí. 5.1.1983 bylo zveřejněno nové církevní právo, platné od listopadu toho roku. 11.12.1983 navštívil Jan Pavel II. jako první papež protestantský kostel. Tři roky poté byl jako první papež v novodobých dějinách církve hostem v židovském svatostánku - římské synagoze. 27.19.1986 se zúčastnil v Assisi jím iniciované společné modlitby světových náboženství za mír. 30.6.1988 po nedovolených biskupských svěceních mezitím zesnulým tradicionalistickým arcibiskupem Marcelem Lefébvrem exkomunikoval Lefébvra a tři jím vysvěcené biskupy. 1.12.1989 navštívil papeže ve Vatikánu Michail Gorbačov. 2.11.1992 papež rehabilitoval Galileo Galilea, astronoma odsouzeného inkvizicí v roce 1632. Na prahu Velkého jubilea roku 2000 zařadil českého kněze Mistra Jan Husa (upálen v Kostnici 1415) mezi reformátory církve.
Během svého pontifikátu absolvoval papež Jan Pavel II. 1,16 milionu kilometrů při 104 cestách mimo Itálii, což se rovná 29 cestám okolo světa. Z celkem 194 států světa jich navštívil 129. K tomu přistupuje ještě více než 140 pastoračních cest po Itálii a přes 300 návštěv farností v jeho římské diecézi. Nelze vyčíslit počet lidí, kteří ho slyšeli živě na cestách při jeho více než 2.400 promluvách. Největší bohoslužby ve filipínské Manile v roce 1995 se podle některých odhadů zúčastnily čtyři miliony lidí a při cestách do Polska mobilizoval během jednoho týdne až deset milionů svých krajanů. V seznamu papežových cest regionálně vede Evropa s 58 cestami, následována Amerikou s počtem 26 cest. Jasné preference vykazuje listina nejvíce navštěvovaných zemí. Do Polska cestoval 8krát, do USA a Francie 7krát, do Mexika a Španělska 5krát. 4krát navštívil Brazílii a Portugalsko. Německo, Rakousko, Česká republika, Slovensko, Kanada, Guatemala či Keňa uvítaly papeže 3krát. V uplynulých letech papež jednoznačně preferoval návštěvy na "Východ". Z 18 zahraničních cest jich bylo 11 do bývalých států ovládaných komunisty - od Slovinska až po Kazachstán. Kolem Jubilejního roku 2000 se papež soustředil na původní oblast křesťanství na Blízkém východě a navštívil Egypt, Sýrii, Jordánsko a Izrael. Navzdory své neúnavné cestovatelské aktivitě nemohl navštívit některé země, k nimž patří Rusko, Čína, většina zemí jihovýchodní Asie a několik islámských států. Historický význam měl politický vliv jeho první cesty do rodného Polska v roce 1979. Miliony lidí proudily na místa, kde mohly slyšet papeže, který se modlil za "obnovu" země. Několik měsíců poté vzniklo masové hnutí "Solidarita", které nakonec v dlouholetém boji odňalo moc komunistům, a tím zahájilo zánik komunistických režimů ve středovýchodní Evropě. Podobná politická zemětřesení vyvolal papež později v Chile, Paraguay, na Haiti a na Filipínách. "Poločas rozpadu" tamních diktatur se po návštěvě papeže dramaticky snížil, protože opoziční hnutí byla slovy papeže povzbuzena a masová shromáždění s ním působila často jako iniciace pro nové společenské procesy. Rovněž opětovné vzplanutí hnutí za občanská práva na Kubě, které je nyní Fidelem Castrem brutálně potlačováno, se datuje od papežovy návštěvy v lednu 1998.
Hlavním cílem pastoračních cest hlavy katolické církve však zpravidla nebyly politické změny. Ve středu zájmu bylo především náboženské posílení křesťanů v příslušné zemi. Společenské zhodnocení zakoušela místní církev také intenzivním zpravodajstvím o papežových cestách. Ekumenická setkání se zástupci jiných vyznání a dialog s představiteli nekřesťanských náboženských společenství hrály rovněž důležitou roli. V uplynulých letech zřetelně poklesla průměrná doba trvání cest v důsledku papežových nemocí a pokročilého věku. Průměrná délka cest byla od roku 2000 čtyři dny. Rovněž počet veřejných vystoupení během zahraničních cest se výrazně snížil. Jestliže měl dříve papež denně průměrně pět promluv nebo kázání, v posledních letech již většinou jen jedno nebo dvě. Stále si však hlava katolické církve zachovávala mimořádnou přitažlivost pro velké množství lidí, a to především mladých.
Nejdelší pontifikát se předpokládá u prvního papeže sv. Petra, přesná data však nejsou k dispozici. Z dosavadních 265 nástupců apoštola Petra byl papež Pius IX. v roce 1871 první, který mohl slavit stříbrné jubileum (25 let). Jeho pontifikát se datuje léty 1846 až 1878. Se svým 31letým působením ve funkci papeže zaujímá speciální postavení. Pontifikát papeže Jana Pavla II., který trval 26 let 5 měsíců a 17 dnů mu zajistil 2. místo v délce pontifikátů v dosavadních dějinách církve. Třetí místo patří papeži Lvu XIII. Jeho pontifikát v letech 1878 až 1903 čítal 25 let a 5 měsíců. Na čtvrtém místě je papež Pius VI., který stál v čele církve 24 let a 6 měsíců. Byl papežem v letech 1775 až 1799. Během dějin však bylo i mnoho papežů, kteří sloužili jen velmi krátkou dobu. Jan Pavel I. se svými 33 dny pontifikátu je pouze jedním z nich a zaujímá 8. místo. Papež Štěpán II. je patrně ten, jehož působení na papežském stolci bylo nejkratší. Jelikož v roce 752 zemřel již čtyři dny po svém zvolení a jeho uvedení do úřadu se vůbec nekonalo, není proto ani uváděn v oficiální listině papežů. Jeho nástupce si zvolil rovněž jméno Štěpán II., jeho pontifikát však byl poněkud delší (752 až 757). Seznam krátkých pontifikátů tedy vede papež Urban VII. (1590), který byl papežem pouhých 12 dnů. Následuje ho Celestýn IV. (1241) s 16 a papež Sisinius s 20 dny.
Podle posledních údajů získaných v roce 2003 má katolická církev na celém světě přibližně 1 miliardu 86 milionů členů. Téměř polovina katolíků (49,8 %) žije v Severní a Jižní Americe. V Evropě je to 25,8 %, v Africe 13,2 %, v Asii 10,4 % a v Oceánii 0,8 %. Duchovní péči pro katolíky zajišťují více než 4 miliony pastoračních spolupracovníků. Mezi nimi je zhruba 4.650 biskupů, 405.450 kněží, 26.000 stálých jáhnů, 792.300 řádových sester, 55.000 řeholníků a 2,8 milionu katechetů. Kolegium kardinálů, které musí 15. až 20. den po úmrtí nebo odstoupení papeže zahájit volbu jeho nástupce, má nyní celkem 183 členů (bez kardinála jmenovaného in pectore), z nichž 117 je oprávněno zúčastnit se konkláve, protože ještě nedosáhli 80 let. Jediným Čechem, který má právo volit nového papeže, je pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk.

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.