RSS kanály

 
 
 
Pašije očima lékaře VI. PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pátek, 06. duben 2007

Skutečnost prázdného hrobu a závěrečné slovo současné vědy je poslední částí této meditace.

Prázdný hrob 

Pohřbu přihlížely ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje. „Potom odešly domů a připravily si vonné oleje a masti. V sobotu však zachovaly sváteční klid podle přikázání. Prvního dne v týdnu - totiž v neděli - pak časně ráno přišly ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. Nalezly kámen odvalený, a když vešly, tělo Ježíšovo nenašly" (Lk 23, 56; 24, 1-3). Ženy byly prvními svědky prázdného hrobu a zvěstovatelkami zmrtvýchvstání Páně. Apoštol Jan líčí z vlastní zkušenosti, jak s Petrem běžel ke hrobu a našel jej prázdny; uzřel pruhy plátna, složené sudárium a prázdný hrob. Když to „ viděl, uvěřil; nerozumně li totiž ještě Písmu, že musí vstát z mrtvých " (Jan 20, 8-9).

Tímto okamžikem se uzavírá i výmluvnost otisků, které na Turinském plátně tak věrné zachytily Ježíšovo utrpení.

 

Poslední velké tajemství 

Otisky na Turinském plátnu dávají tušit jen nepřímo tajemství Ježíšova slavného zmrtvýchvstání. Podle odhadu odborníků, opírajícího se o zprávy evangelistů, nebylo mrtvé tělo Ježíšovo zabaleno v plátnech déle než 36 až 90 hodin. Kdyby zůstalo v plátnech déle, pokračoval by proces oxidace aloe, který by způsobil tmavohnědé zbarvení celého pohřebního plátna, asi tak, jako když je citlivý fotografický materiál příliš dlouho vystaven světlu. Popsaným procesem by byly zahlazeny otisky těla. Také by se začaly projevovat postupné rozkladné procesy mrtvého těla, které by je zamlžily. Ty jsou však pozoruhodně jasné. To vylučuje jakékoliv projevy rozkladu. K chemickým změnám sražené krve nedošlo (fibrinolyse) lze dokonce předpokládat, že tento proces nedospěl až ke konečným projevům. Z otisků na plátně je s jistotou patrno, že tento proces se náhle zastavil, jistě ne bez příčiny. Při vysvětlení právě popsaného jevu se nabízejí dvě možnosti. V prvním případě lze předpokládat, že Kristovo mrtvé tělo bylo znovu obnaženo a odneseno z hrobu. Ten však by až do nedělního rána hlídán židovskými strážemi, které byly vyrušeny zemětřesením. Stráže přiběhli celí ustrašení do Jeruzaléma a oznámili velekněžím, co se stalo. Ti je navedli: „Říkejte. , V noci přišli jeho učedníci a ukradli ho, zatímco my jsme spali'. " (Mt 28, 13) Proč však by za těchto okolností nechávali učedníci všechna pohřební plátna v hrobě a dali si zbytečnou práci s vybalováním mrtvého těla, které by pak museli odnést středem stráží; a to právě v okamžiku, kdy tyto spaly? Jak je vůbec možné brát za svědky ty, kteří spali, a tudíž nic viděl nemohli?


Mimoto dosud schází vysvětlení, proč v místech, kde byly části mrtvého těla přilepeny k plátnu sraženou krví, zůstala všechna na plátně. Nebyla totiž zjištěna ani nejmenší stopa násilného odtrhávání plátna od povrchu těla. Až dosud se nepodařilo najít bezpečný způsob, jak oddělil nějakou tkaninu od zakrváceného, zraněného povrchu těla, aniž by část zaschlé krve neulpěl na pokožce a část nezůstala zachycena na látce. Kvapný noční únos Ježíšova těla by se neobešel bez násilného rozbalování, po němž by zcela jistě zůstaly na plátně stopy. Kristovo tělo tedy muselo být od plátna odděleno nějakým dosud neznámým způsobem V tomto případě se nabízí jiné řešení, které shodně zaznamenávají všichni čtyři evangelisté: že totiž se Ježíšovo tělo samo vyprostilo vlastní silou a mocí ze zavinutí. Tak nahradilo vědě výsadu odhalit i poslední tajemství skryté na Turinském pohřebním plátně. Je to mystérium nekonečně větši než je celé Ježíšovo utrpení a smrt. Toto tajemství křesťané nazývají zmrtvýchvstáním, slavným vzkříšením Krista-Bohočlověka.

 

Slovo současné vědy 

Takzvané Turinské plátno (uchovává se v severoitalském městě Turínu) je pruh látky dlouhý čtyři metry 38 centimetrů a široké jeden metr 12 centimetrů. Je celolněné, husté, neprůhledné, utkané z hrubé příze nestejnoměrné síly, ručně spředené ze surových vláken. Vykazuje zřejmé stopy nedokonalé ruční domácí výroby. Podle odborníků jde o materiál starého data, který se dobře zachoval do dnešní doby, mimo jiné i proto, že je zhotoven ze lnu. Ten lépe odolává atmosférickým vlivům než jiná tkanina z přírodních vláken. Uvedená materiálová analýza Turinského plátna je velmi důležitá, neboť objasňuje, proč se na hrubě tkaném plátně mohly vytvořit a zachovat různé otisky, které na sebe po staletí upoutávaly pozornost. Na tkanivu lehce zažloutlém stářím jasně vynikají a odrážejí se tmavočervené krvavé skvrny, zatímco méně zřetelné jsou jiné skvrny barvy sepiové, které se na některých místech zcela rozplývají. Posledně jmenované skvrny vznikly otiskem různých částí těla. Již prostým okem je vidět řadu červenavých hnědých skvrn, které jsou seskupeny v zřetelné obrysy mužské postavy, otisknuté nejen zpředu, ale i zezadu. Tyto dvojnásobné otisky povstaly tak, že vyznačená mrtvola byla položena naznak na jednu polovinu pohřebního plátna a zanechala tu obrysy týlu, hlavy, krku, zad, pánevního svalstva a dolních končetin zezadu. Přes hlavu pak byla přehozena druhá polovina tohoto hrobního prostěradla, takže na sebe otiskla obličej, prsa, zkřížené ruce a dolní končetiny zpředu. Tím způsobem bylo v jediný kus plátna zabaleno a lidským zrakům ukryto celé mrtvé tělo.


Odedávna se věřilo o tomto plátně, že do něj bylo zabaleno Ježíšovo mrtvé tělo, a že tedy otisky nemohou být ničím jiným než stopy Kristova těla.


Turinské plátno je svou povahou památka tak význačná, že si skutečně zaslouží výjimečné pozornosti. Nejde totiž o památku po nějakém světci, ale samotném Kristovi. Problém je ještě závažnější proto, že první zmínka o tom, že Ježíšovo tělo bylo položeno do hrobu zabalené do plátna, bylo zaznamenáno všemi čtyřmi evangelisty. Zmínka o pohřebních plátnech v evangeliích je velmi důležitá, neboť je to svědectví pocházející už z prvního a počátku druhého století po Kristu, tedy z doby, kdy ještě žili jeho současníci. Od první zmínky evangelistů o plátnech, nalezených v Kristově hrobě, uplynulo devatenáct století. Moderní, kriticky založený člověk, i když je věřící křesťan, nepřijímá důvěřivě a lehkovážně každé tvrzení, by ani takové, které se opírá o staletou tradici, o níž se mnoho předchozích generací neodvážilo pochybovat. Proto si klade základní otázku: Je plátno uchovávané v Turíně hrobním plátnem z evangelií?


Současná věda odborným průzkumem a za použití nejmodernějších metod dokázala s naprostou jistotou, že Turinské plátno je památka starobylá a že otisky ukřižovaného na něm nejsou uměle vyrobený padělek, nýbrž ojediněle zachovaný originál, vzniklý dnes známými pochody. I kdyby ukřižovaný, na plátně zobrazený muž byl někdo jiný než sám Kristus, zkoumání stop jeho utrpení, které jsou na plátně jasně zachyceny, by přivedlo odborníky k zajímavým závěrům, které nám přibližují Kristovo utrpení.


Po šťastném rozřešení tolika záhad však není možno se zastavit uprostřed cesty. Zbývá odpovědět na nejdůležitější otázku. Prastará tradice vydává Turinské plátno za ono, jehož bylo použito k pohřbu mrtvého Ježíšova těla. Je tedy možno dokázat, že otisky na něm jsou otisky Kristova těla, a tudíž, že postava zachycená na něm s fotografickou přesností, je skutečně podobou historického Krista?


Ať zní otázka takto položená sebefantastičtěji, přece je logická, základní a konečná. Spolehlivou odpověď na ni mohou dát opět vědečtí odborníci, kteří jsou schopni začíst se do toho, co je vtištěno do plátna. Jejich odpověď je kupodivu věcná, strohá a prozaická. Plátno je především doklad lékařský. Otisky, které na něm zanechalo zmučené a zkrvavené tělo, jsou do nejmenších podrobností jako přesným fotografickým zachycením a jako takové se nabízejí jasné a bezpečné lékařské analýze. Zde si především lékaři mohou počínat stejně jako při zkoumání kteréhokoliv jiného lidského těla a dojít k týmž nepopiratelným závěrům. I zde si mohou přivlastnit vědeckou zásadu, že proti faktu není argumentu. Co na tom, bylo-li plátno nalezeno včera nebo jestli dopodrobna známe jeho historii? K vytvoření úsudku o otiscích mrtvého těla zcela postačí přesná analýza podle vědeckých zákonů a metod. Množství údajů při analýze Turmského plátna splývá v jediný, obdivuhodný jasný závěr. Ten experimentálně zjišťuje, že tělo zde otisknuté nemůže být tělem někoho jiného než Ježíše Krista. Každý tomu musí přisvědčit, poněvadž je mimo diskusi, že všechno to, co víme o utrpení, smrti a pohřbu Kristově, se zde přesně potvrzuje. Může to být jen náhodná shoda okolností? Nebo snad máme před sebou Kristova dvojníka? Není však známo o nikom jiném, kdo by býval podroben po výslechu, že je falešný král, podobnému mučení a stejným způsobem pochován. Víme však, že trest ukřižování byl určen pro otroky a nejhrubší zločince, a že jejich mrtvoly nebývaly pohřbeny, ale ponechány na pospas dravým ptákům a divokým psům nebo byly hozeny do společné šachty. Mohla-li se udělat vyjimka v případě Krista, pak jen proto, že Pilát dovolil pohřbení. Tento člověk nemá tvář zločince, ale má vyraz překonávající vše, co se běžně vidi. Má jemné tahy v obličeji, vyjadřující přirozenou vznešenost, jež nemá obdoby, vskutku vyjimečnou. Má na tváři i některé rysy semitské rasy, k níž náležel Kristus jako člověk. Z otisků vystupuje na první pohled jeho utrpení ve vší své tragické jasnosti tak, jak je popisuje evangelium; a to, o čem se evangelisté nezmiňují, doplňuje nakonec plátno samo. Z průzkumu fotografických dokladů Turinského plátna se vynořují prvky tak závažné, že je nutno souhlasit, že toto plátno pokrývalo tělo člověka, který prožil Kristovo utrpení, jak je popisují evangelisté a dějepisci oné, doby. Proti této logické dedukci není možno najít protidůkazy, vyjma hypotetické rekonstrukce Kristova utrpení na něčím těle. To je však absurdní hypotéza, neboť nelze připustit, že by se podobná oběť opakovala jen proto, aby se na nějaké plátno vtiskl falešný obraz.


Moderní věda objasnila uspokojivě záhadu Turinského plátna. Jeho význam je možno úplně zhodnotit jen tehdy, berou-li se v úvahu všechny okolnosti. Chce-li lékař, chemik nebo biolog vidět v pohřebním plátně pouze přirozený jev a chce-li v něm teolog nebo věřící spatřovat pouze Ježíšovo znamení, nepostačí toto dvojaké vysvětlení. Snažíme se v něm naopak vidět nejen náhodnou shodu okolností, které onen jev zapříčinily, ale rovněž i koordinující působení Prozřetelnosti, jež řídila tuto souhru okolností k vytvoření jevu zvaného „páté evangelium " a zachovaného již téměř dvě tisíciletí až po současnou dobu.


Poznámka: V souboru článků bylo použito hlavně studií a děl Dr. R.W. Hynka, Dr. J. Miklíka, Dr. G. Ricciottiho i dalších autorů, kteří se zabývali mystériem utrpení Ježíše Krista.

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.