RSS kanály

 
 
 
Křest - celé tajemství Krista PDF Tisk E-mail
Napsal P. Petr Hofírek   
Pátek, 25. leden 2008
Celé tajemství Krista v tomto světě lze shrnout slovem křest

Homilie Benedikta XVI. na svátek Křtu Páně, Sixtinská kaple

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
dnešní svátek je pro mne vždycky důvodem k radosti. Udělovat svátost křtu v den svátku Křtu Páně je totiž jedním z nejvíce výmluvných výrazů naší víry, ve kterém prostřednictvím liturgických znamení můžeme nahlížet tajemství života. Nejprve je to lidský život reprezentovaný zde především těmito 13 dětmi, jež jsou plodem vaší lásky, drazí rodiče, které tímto co nejsrdečněji zdravím, a zdravím zároveň i kmotry, a další příbuzné a přátele. Pak je to tajemství božského života, který dnes Bůh dává těmto maličkým skrze znovuzrození z vody a z Ducha svatého. Bůh je život, jak to podivuhodně znázorňují některé malby, které krášlí tuto Sixtinskou kapli.

Nebude nemístné, připomeneme-li hned po zkušenosti života to, co je jeho opakem, a tedy skutečnost smrti. Všechno, co tady na zemi začíná, dříve či později končí, jako rostlina na louce, která ráno vykvete a večer uvadne. Ve Křtu však maličká lidská bytost dostává život nový, život milosti, který jí umožňuje navázat osobní vztah se Stvořitelem, a to navždy, na celou věčnost. Člověk je naneštěstí schopen tento nový život svým hříchem zhasnout a přivodit si tak stav, který Písmo svaté nazývá „druhá smrt“. Zatímco u ostatních tvorů, kteří nejsou povoláni k věčnosti, znamená smrt jenom konec pozemské existence, tak v nás hřích vytváří vír, který hrozí pohltit nás navždy, pokud nám Otec, který je v nebesích, nepodá svou ruku. A právě toto, drazí bratři, je tajemství Křtu: Bůh nás chtěl zachránit a sám sestoupil až na dno propasti smrti, aby každý člověk, i ten který padl tak hluboko, že už nevidí nebe, mohl opět najít ruku Boha, zachytit se jí, vystoupit z temnot a znovu spatřit světlo, pro něž je stvořen. Všichni cítíme, všichni vnitřně vnímáme, že naše existence je touhou po životě, voláním po plnosti, po spáse. Tato plnost života je nám dána Křtem.

Před chvílí jsme slyšeli vyprávění o Ježíšově křtu v Jordánu. Byl to křest jiný než ten, který bude udělen těmto dětem, ale hluboký vztah k němu přesto nepostrádá. Celé tajemství Kristovo v tomto světě je možné v podstatě shrnout do tohoto slova - „křest“, což v řečtině - baptizma – znamená „ponoření“. Syn Boží, který sdílí od věčnosti s Otcem a s Duchem svatým plnost života, se „ponořil“ do naší skutečnosti hříšníků, aby nás učinil účastnými na svém vlastním životě: vtělil se, narodil se jako my, rostl jako my, dospěl, a vyjevil své poslání právě tím, že je zahájil „křtem obrácení“, přijatým od Jana Křtitele. Jeho prvním veřejným vystoupením, jak jsme před chvílí slyšeli, bylo právě sestoupení do Jordánu spolu s kajícími se hříšníky, aby obdržel křest. Jan přirozeně nechtěl, ale Ježíš naléhal, aby byla splněna Otcova vůle (srov. Mt 3,13-15).

Proč to Otec chtěl? Proč poslal svého jednorozeného Syna na svět jako Beránka, aby vzal na sebe hřích světa (srov. Jan 1,29)? Evangelista vypráví, že když Ježíš vyšel z vody, sestoupil na něho Duch svatý v podobě holubice a Otcův hlas z nebe jej prohlásil za „milovaného Syna“ (Mt 3,17). Již od této chvíle byl tedy Ježíš zjeven jako Ten, který přišel křtít lidstvo Duchem svatým; přišel, aby přinesl lidem život v hojnosti (srov. Jan 10,10), život věčný, který křísí lidskou bytost, zcela ji uzdravuje na duchu i na těle a vrací ji původnímu určení, pro které byla stvořena. Cílem Kristovy existence bylo darovat lidstvu život Boha, jeho Ducha lásky, aby každý člověk mohl čerpat z tohoto nevyčerpatelného pramene spásy. Proto svatý Pavel píše Římanům, že jsme ponořeni do smrti Kristovy, abychom měli věčný život Zmrtvýchvstalého (srov. Řím 6,3-4). Proto křesťanští rodiče, jak se děje právě dnes, přinášejí svoje děti ke křestnímu prameni hned, jakmile je to možné, protože vědí, že život, který jim předali, volá po plnosti, po spáse, kterou může dát pouze Bůh. A tak se rodiče stávají spolupracovníky Boha, když předávají svým dětem nejenom život fyzický, ale také duchovní.

Drazí rodiče, společně s vámi, děkuji Pánu, za dar těchto dětí a vzývám jeho pomoc, aby vám pomáhal je vychovávat a začlenit do duchovního Těla Církve. Dáváte jim to, co je nezbytné k růstu a zdraví, a jste za pomoci kmotrů vázáni rozvíjet v nich víru, naději a lásku, teologální ctnosti, které jsou vlastní novému životu a jim byly darovány ve svátosti Křtu. Zaručujete to svou přítomností, svým citem, zaručujete to především modlitbou, když je denně svěřujete Bohu ve všech obdobích jejich života. Samozřejmě, že tyto chlapečci a děvčátka budou potřebovat materiální péči a velkou pozornost. Co však bude pro ně nejdůležitější, ba dokonce neodmyslitelné je poznávat Boha, milovat Ho a věrně Mu sloužit, aby měli život věčný. Drazí rodiče, buďte pro ně prvními svědky jediné autentické víry v Boha!

V obřadu Křtu existuje jedno výmluvné gesto, které je výrazem předávání víry. Je to podání svíce zapálené od velikonočního paškálu každému pokřtěnému. Toto světlo vzkříšeného Krista se jim vy zavazujete předat. Takto od pokolení do pokolení my křesťané předáváme Kristovo světlo, aby, až On se vrátí, nás mohl nalézt s hořícími svícemi v rukou. Během obřadu vám řeknu: „Vám, rodiče a kmotři, je svěřeno, abyste toto světlo v těchto dětech opatrovali“. Opatrujte vždycky, drazí bratři a sestry, plamen víry nasloucháním a rozjímáním Božího Slova a ustavičným společenstvím s Eucharistickým Ježíšem. Kéž vám pomáhají v tomto nádherném, ač nesnadném poslání svatí Ochránci, jejichž jména těchto třináct dětí nosí. Kéž jsou tito svatí, zejména oni, ku pomoci vaší křesťanské, rodičovské péči. Kéž zvláště Panna Maria pomáhá vám, drazí rodiče, nyní i navěky věků. Amen!
 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.