RSS kanály

 
 
 
Erbtáj stréca Cyrila PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pondělí, 10. březen 2008

Jak se žilo lidem na Hané v minulém století? O tom nás informuje Josef Doleželů, který přispíval do časopisu Hlasy z Hané. Nechme se pozvat strýčkem Cyrilem o sto let zpátky na hanáckou vesnici.

 

 

 

Burgyně jož bele okopany, deš strécovi Cyrilovi omřele tetka Kačka. Buh jich povolál k sobě do sláve nebeské.

To bela rana pro stréca, keró nezahojijó ani senespétoví loske. Řiká se, deš omírají žene, že se statek množí, ale stréc Cyril neměle toze žádné radosti nad tetčenó smrťó. Bele bez děcek. Do neděl tetko nedostale, protože se jim to v tédňo decky pokazelo. Co fčel? Zvostale sám, jak stracené šnuptychl na cestě od Prostijova k Dobo. Pravda, pochovale tetko s celó slávó, bel pohřeb s mozekó, proto že bele sám mozekantem, mohle tetce zahrát sami, ale kdo be bel zas plakal za trohló? Tetce votróbile cezí chlapi, ale takovy trumarše smotny, že celé kolátoře mráz po zádech jezdil. Stréc proplakale toze moc nocí a nemuhle na tetko zapomnět.

Plakale piano, forte, mezoforte , a debe to bele vzale dekreščendo, nepomuhlo nic a debe bele postile pedálama, nepomuhlo nic, tetka bele na pravdě a nebele be jo ani zbodile, debe řvale jak lev na saharské póšče. Po smrti tetke Kačke načesto se rozhněvale na Pánaboha. Deš jim rechtor skázale, abe přešle do kosteléčka troško zafókat, jož jich chetla steklena. Pánaboha nechtěle jít chválet, co tetka omřele.

Jejich inštrument bela flétička s desetima klapkama, stavěná do C-dur, ale voní na ňo vefókale e kose do mol. Déš postile sólečko v kostele, tož andilci na bočních oltářkách, jak měle ročke nataženy, pochetale se za ně a postile se pře té strécově mozece onisóno do nebeskyho tanca. Vehrávale moc peněz, pře svajbách, mozekách, volbách podmistra, štandrlich, sháněle ten grécar jak muhle a všecko poctivě celé véhranek dávale Kačce, jak berní fantovní státo. Tetka bele pro ně všeckym na světě. Šak jich taky žádná roba nesvedla, bele fest, jak Josef Egyptské, deš mo ta Putitarka to kacabajo sebrala. Přemuhle všecke robsky intrike. A přece voni jak mozekant muhle dovijaky darebnice provádět. Mozekanti só svobodní jak frajtr v rokósko-oherské armádě.

Chajdo měle za renské osmdesát, pět měřeček pola, kolekrát si řekle, že to pole jož je stary, že be ho muhle prodat, než načesto zestarne, ale pak jich to decke rozešlo. Tetka bele jak váleček na lokše. Toze jim slóžívalo, deš bele na světě. Zle se jim nevedlo. Každé tédeň se neco vehrálo a stréc všecko dale tetce, meslele si, ať si hospodaři sama, nebodo se jí do teho plíst. Rok otekl jak deš bičem mrskne a než stréc Cyril řekle Babuša, bel tode ómrtni ročni deň tetčené smrti. Stréc na ten deň dale renské na zádošní mšo svató za tetko, abe jich Pámbu z očestcovéch mok vesvobodile. Vhodile na sebe černy hábe a postile se do hledání nejakyho kancionála. Přece nemužó jít do kostela jak ten neznaboh machomět. Deš vehrávale v kostele, tak modletbe nepotřebovale, za ně se modlel jejich inštrument, každé takt bel očenáš a deš vhodile na svó flétničko sólo, tož to platilo vic, jak loretánská letánija. Toze dlóho nemuhle te modletbe najít a přece věděle, že tetka měle hrobé kancijonál a nebeklíč až z Říma.

Hledaji v kostně, až vešmátrale ve spodním šupleti sto let staré nebeklič. Vetáhna ho, zdál se jim bet jakése rozčepéřené, a taky bel jak borová barocha. Ve strécovi Cyrilovi hrklo. Povidají si, sakra, Cyrile, japak debe tam bele nejaky banknóte. Otevřó ho a hneď za prvním lestem – reškunda do rakósko-oherské lutrije. Lestojó dál a za každym lestem leží reškunda na renské e na dva, na šestko, na dvě, jak meslim měle tetka floke a tak to belo da capo primo – al fine.

Ale Božinko svatyho, te Kačo jedna, co já sem nocama vehrál – tes to, te mrcho jedna zatracená, ve dne prohrála. Že to tak mosím řict. – Bože mě těžké hřích vodposť, jož se na pravdě boží, ale debes tode bela, tak bech tě rozdělal falde, že be tě fšecke glide z kacabaje trčele jak špélek o jeleta....

Stréc Cyril vzdechle, vhodile nebeklíč do kostna a na místo do kostela, šle do hospode, vepláchnót si z hobe.

 

 

Josef Doleželů

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.