RSS kanály

 
 
 
Nabídněme své děti Bohu PDF Tisk E-mail
Napsal P. Jan Mach   
Pondělí, 08. únor 2010

Eliza Vaughan

Ve skutečnosti každé povolání ke kněžství musí být vyprošeno. Ježíš o tom sám svědčí v Evangeliu: „Žeň je hojná , ale dělníků je málo, proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.  (Mt 9/37-38) Eliza Vaughan, matka anglické rodiny, je povzbudivým příkladem ženy kněžského ducha, která se velmi mnoho za povolání modlila.

Eliza pocházel z velmi prostestanstské rodiny, která se později proslavila výrobou aut značky Rolls-Royce. Už od svého mládí, když se vzdělávala ve Francií, byla hluboce zasažena příkladem katolické církve, která se angažovala v práci pro chudé. Po svadbě s plukovníkem Johnem Vaughanem v létě r. 1830 konvertovala Eliza ke katolické církvi i přes odpor svých příbuzných. Předkové rodiny Vaughanovy v době pronásledování katolické církve za vlády královny Alžběty I.  ( 1558-1603)  vždy raději volili pronásledování a vězení, před zřeknutím se své víry.

Courtfield, jejich rodinný dům, byl v těchto dobách pronásledování útočištěm pro kněze, místem, kde se často tajně slavila mše svatá. Přestože od té doby uplynulo více než třista let, katolická víra v rodině zůstala stále živá.  Eliza, jako člověk, který se obrátí celým svým srdcem, šla ve svém zbožném zápalu až tak daleko, že s dovolením svého manžela obětovala všechny své děti Bohu.

V přesvědčení v sílu ticha a hluboké vnitřní modlitby, strávila Eliza hodinu denně v adoraci s prosbou za povolání ve své rodině. Jako matka šesti kněží a čtyř řeholních sester byla opravdu hojně vyslyšena. Matka Vaugnaová zemřela v r. 1853 a byla pohřbena do hrobu své milované rodiny v Courtfieldu.Dnes je Courtfield exercičním centrem pro různé skupiny v anglické diecézi Cardiff. S ohledem na svatý život Elizy, byla domácí kaple v roce 1954 biskupem zasvěcena „Naší Paní, Matce povolání“  a v roce 2000 konsekrována.

Tato obdivuhodná žena měla zvyk denně se hodinu modlit před Nejsvětější Svátostí v domácí kapli v Courtfieldu. Modlila se k Bohu za početnou rodinu a za mnohá duchovní povolání svých dětí. A její modlitba byla vyslyšena! Dala život 14 dětem a zemřela krátce po narození posledního syna Jana v roce 1853. Z 13 dětí, které zůstaly na živu se šest z jejich osmi synů stalo kněžími: dva řádoví kněží, jeden diecézní, biskup, arcibiskup a a kardinál. Z jejich pěti dcer se čtyři staly řeholnicemi. Jaké to bylo požehnání pro celou rodinu a jak hluboce ovlivnil celou Anglií! Všechny Vaughamovy děti prožily šťastné a radostné dětství, protože jejich požehnaná matka věděla, jak je má vychovávat a velmi přirozenou cestou sjednocovala duchovníi náboženské povinnosti s humorem a zábavou. Díky své matce se pro ně stala modlitba a každodenní mše svatá v domácí kapli tak přirozenou části denního života, jako hudba, sport, amatérské divadlo, jízda na koni a hra. Pro děti nikdy nebylo nudné, když jim jejcih matka vyprávěla příhody ze života svatých, kteří se tak krok za krokem stávali jejich nejbližšími přáteli.

Matka Vaughanová vhodně brávala své děti na návštěvu nemocných a potřebných, kteří se nacházeli v jejich okolí. Při takových příležitostech je učila trpělivosti a konání malých obětí při dávání svých věcí, nebo hraček chudým.

Krátce po narození 14 tého dítěte Eliza umírá. Dva měsíce po její smrti plukovník Vaughan napsal dopis, ve kterém vyznává, že Eliza mu byla dána z Boží prozřetelnosti. „V každodenní adoraci vzdávám Bohu díky za to, že jsem mu mohl zpět odevzdat svou milovanou ženu. Vylévám před Nim své srdce plné vděčnosti, že mi dal jako příklad a průvodce Elizu, s kterou jsem dosud stále spojen duchovním, nerozdělitelným poutem. Stále ji vidím, jak jsem jí vždy vidíval před Nejsvětější Svátostí; její vnitřní čistotu a mimořádnou lidskost, která se značila v její tváři v průběhu modlitby.“

Dělníci na vinici Páně

Tato mnohá povolání z rodiny Vaughanových jsou skutečně jedinečným dědictví v historií Velké Británie  a požehnáním, které přichází zvlášť skrze Matku Elizu. Ve věku 16 let, se nejstarší syn Herbert svěřil svým rodičům, že se chce stát knězem. Jejich reakce byla velmi rozdílná. Jeho matka, která se za to tolik modlila mu jen s úsměvem řekla: „Chlapče, já už jsem to dávno věděla.“ Jeho otec však potřeboval trochu více času, než mohl udělat rozhodnutí, vždyť to byl  jeho nejstarší syn, dědic, s kterým měl velké plány a čekala na něj skvělá vojenská kariera. Jak by mohl v té chvíli vědět, že se jeho syn stane jednou Arcibiskupem ve Westminsteru, zakladatelem Misionářů v Millhill a kardinálem? Přesto otec jednomu ze svých přátel napsal: „Jestliže chce mít Bůh Herberta pro sebe, pak si může vzít také všechny ostatní děti.“

Když se oženil Reginald a také jeho bratr Francis, který zdědil rodinný majetek, Pán si skutečně povolal všech devět zbylých Vaughanových dětí.

Roger, druhý nejstarší se stal benediktýnským převorem a pozdějí oblíbeným Arcibiskupem  v Sydney v Austrálií, kde vybudoval katedrálu. Kenelm byl nejprve cisterciáckým a později diecézním knězem. Josef, čtvrtý syn, se stal stejně jako jeho bratr benediktýnským převorem a založil nové opatství. Bernard nejoblíbenější ze všech, který miloval tanec, sport a byl pro každou srandu se stal jezuitou. Říká se, že den před svým vstupem do řádu odešel na bál, kde řekl své tanečnici, „Tento tanec s tebou je poslední, protože já budu jezuitou.“ Dívka šokovaná odpověděla: „Skutečně? Ty se chceš stát jezuitou? Ty , který tolik miluje svět a je skutečně excelentním tanečníkem?!?“ Jeho dvojznačná, ale hluboká odpověď zněla: „To je právě to,proč zasvěcuji sám sebe Bohu.“

Jan, nejmladší byl vysvěcen na kněze od svého nejstaršího bratra  Herberta a později se stal pomocným biskupem v Salfordu v Anglií.

Čtyři z pěti dcer vstoupily do řádu. Gladis vstoupila do kongregace Navštívení, Tereza se připojila s sestrám Milosrdenství, Klára vstoupila ke klariskám a Marie se stala Augustiniánskou převorkou. Markéta, pátá Vaughanova dcera, chtěla být také řeholnicí, ale nemohla kvůli svému slabému zdraví. Žila doma, jako zasvěcená Bohu a v pozdějších letech pak byla přijata do jednoho kláštera.

Herbert Vaughan byl vysvěcen v Římě ve svých 22 letech a později se stal biskupem v Salfordu v Anglií. Založil Millhillské misionáře, kteří dnes pracují na celém světě. Byl jmenován kardinálem a třetím arcibiskupem ve Westminsteru. Na rameni svého kardinálského pláště měl heslo: „Amare et servire“  „Milovat a sloužit“ Kardinál Vaughan říkal: „ Tyto dvě slova vyjadřují můj program: Láska musí být kořenem, z kterého vykvétá všechna moje služba.“

 
< Předch.   Další >
 
© 2017 Děkanát Prostějov
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.